Výšina

Knihu určitě nedoporučuji, jedná se o povrchní slátaninu, která recykluje různé náměty z jiných knih, sama však nic nového ani zajímavého nepřináší.

Výšina je naprosto skvělá. Je úplně jiná než všechny předchozí knížky, které jsem krom dějáku četla všechny a je to přesně ta knížka, která chytne a nepustí hned od počátku. Ač je v ní spousta hlavních postav, jsou tak zřetelné, že se v nich neztratíte, ale chcete o nich vědět víc, odkrývat jejich tajemství, charaktery. Člověk ji chce přečíst přes noc, ale posledních padesát stran si schválně dávkuje na celý týden, protože ví, že příběh skončí a své hrdiny bude muset opustit. V tomto případě doufám, že jen na čas, že toto není poslední svědectví z Výšiny, protože všechny postavy si zaslouží žít svůj příběh dál. A že by tomuto románu slušelo i filmové plátno během čtená napadne nejednoho z nás. Nelze jinak, než ***** a těším se na další knihu.. Fakt bych si přála pokračování. A úplně upřímně — vidím v tom i film. Má to atmosféru, postavy, emoce… všechno.

Pojďte se podívat do budoucnosti. Nechte Markétu Lukáškovou, aby nás zavedla na místa, kde by se snad ještě mohlo dát žít. Ale pozor! Nevěřte všemu, co se vám na první pohled líbí. Výšina, uměle vybudované město, v době, kdy se jinde už skoro nedá žít. Je vysoko v horách, je tu vše, co potřebujete, dokonce i květinová archa, která zachraňuje vegetaci na Zemi. Mia a její rodina sem právě přijíždí, zvykají si na nový domov, ale postupně oni i ostatní zjišťují, že se dá utéct před spoustou věcí, kromě vaší minulosti. Nádherná obálka a jistota v podobě Markéty Lukáškové – díky těmto věcem jsem se pro Výšinu rozhodla a jsem moc ráda. Je to skvělá kniha, kterou když začnete číst, tak nebudete moci přestat, dokud nebudete na konci. Je tu spousta vypravěčů, ale nebojte, neztratíte se v nich. Krátké kapitoly, které přidávají na čtivosti. Ale hlavně, nejedno tajemství, které vás nutí číst dál. I když se děj knihy odehrává v budoucnosti, bylo mi všechno tak blízké, jak kdybych to znala. Autorka tu skvěle vykreslila atmosféru a díky tomu jste se dokázali vcítit do postav a před očima jste viděli všechna místa, o kterých je v knize řeč. V příběhu se sice řeší to, kam svět spěje, ale je hlavně o lidech. O jejich životech a chybách, o tom, co prožili a jaká tajemství je tíží. Jsou to lidé jako my a díky tomu je budete chápat a prožívat s nimi jejich životy. Ke konci knihy jsem byla napnutá, hltala jsem stránku za stránkou a pak byl konec. A já byla smutná, že se s mými novými přáteli musím rozloučit. Rozhodně si mě tahle kniha získala a víte, co mi ještě předala? Potřebu jít do přírody, ven, ke stromům, k řece, … dokud tu všechno ještě máme.

Naprosto boží! Trošku mimo můj obvyklý výběr, ale knížka je tak dobře napsaná, že vás to úplně pohltí a budete jen číst a číst dokud se nedostanete na konec, který je šokující.

Markéto, pište prosím dál!