S láskou máma: thriller, který mě vytáhl ze čtecí krize | RECENZE

Mé čtecí tempo je v poslední době vražedné – tedy vražedně pomalé. Krásku na věčnosti jsem kupříkladu četla tři měsíce. Má sice bezmála šest set stran, ale i tak je to rychlost hodná toho nejpomalejšího šneka. S láskou máma jsem nečekaně zhltla za tři večery.

O čem kniha je

Příběh je rozdělený do několika částí, vyprávěných z pohledu různých postav. Jednou z nich je Mackenzie, dcera proslulé autorky zvrácených thrillerů, jejíž matka nečekaně zemřela.

V den pohřbu dostane Mackenzie záhadnou obálku od neznámého odesílatele. Uvnitř najde šokující stránky z matčina deníku, které začínají slovy: „Chceš znát tajemství? S láskou máma.“ Psala je skutečně její matka? Nebo za nimi stojí nějaký posedlý fanoušek?

Postupně jí začínají chodit další a další obálky bez zpáteční adresy a Mackenzie čím dál intenzivněji přemýšlí o tom, jestli se všechny ty ohavné věci, o kterých její matka psala ve svých slavných thrillerech, ve skutečnosti opravdu nestaly. Pouští se proto do pátrání na vlastní pěst. Jaké tajemství její rodina celý život skrývala?

Kolik zvrácených fiktivních příběhů vzniklo na základě skutečných událostí? A které z nich jsou tajnými zpověďmi napsanými jako forma terapie, aniž by o tom čtenáři měli tušení?

Verdikt

Příběh byl čtivý od začátku do konce. Autorka napětí příjemně dávkovala, tajemství odhalovala postupně, ale ne zbytečně zdlouhavě. Oceňuji i krátké kapitoly, které knize dodávají spád. 

Bavilo mě také střídání perspektiv, z kterých je příběh vyprávěn. Nejde o nic překombinovaného, v čem by se čtenář ztrácel, spíš o postupné skládání mozaiky. Každý dopis, každý úryvek a každá nová informace přidávají dílek do čím dál víc znepokojujícího příběhu.

Trest je bílý. Pomsta je červená. Ta moje je krvavě černá.

Mackenzie mi jako hlavní postava sedla. Není to hrdinka, která by jen pasivně čekala, co se stane. Přemýšlí, pochybuje, pátrá a zároveň se musí vyrovnávat s tím, že člověk, kterého celý život vnímala jedním způsobem, možná nebyl tím, za koho ho považovala. Právě motiv slavné matky, jejího odkazu a otázek, co z jejích knih byla fikce a co už možná ne, mi přišel hodně zajímavý. Nutil mě přemýšlet nad dalšími thrillery a nad tím, odkud jejich autoři asi čerpali inspiraci.

Závěr je možná trochu přepálený, a ne každý mu bez výhrad uvěří, ale mně do celkové atmosféry poměrně sedl. Hlavně oceňuji, že kniha nenechává zbytečně nezodpovězené otázky a že finále působí uzavřeně. Nešlo o thriller, který by mě děsil brutalitou (i když jedna nechutná scéna by se v něm našla), ale spíš tím nepříjemným pocitem, že rodinná tajemství dokážou být někdy opravdu krutá.

S láskou máma je svižná, napínavá a dostatečně návyková kniha na to, aby mě vytáhla ze čtecí krize. Pokud máte rádi thrillery s rodinnými tajemstvími, tematiku anonymních dopisů a krátké kapitoly, které vás nutí číst dál, tenhle kousek vám doporučuji.