RECENZE: Štěstí voní jako chleba - Příjemná předzvěst přicházejícího léta

Německá autorka se nám už přestavila v předchozích románech Štěstí má barvu levandule a Štěstí hřeje jako slunce. Ve vše třech svých knihách používá stejnou šablonu, která ale velmi dobře funguje. Vydáváme se vždy s hlavní hrdinkou někam, kde to nezná a kde nakonec zakotví a začne žít nový život. Sama Pauline si vyzkoušela život v Paříži a Římě, a právě tato města i místní kuchyně jí byly velkou inspirací při psaní románů.

Okamžitě mě obklopila divoká příroda Skotska. Zdánlivě donekonečna se táhlo kvetoucí vřesoviště plné travin a divokých květin, lemované svěžími zelenými loukami. Nebe bylo modré a částečně pokryté bílými oblaky. Sluneční paprsky, které jimi procházely, se mi jemně otíraly o kůži.

Příběh 

Mila je beznadějná romantička. Miluje zamilované příběhy, nejradši nosí květované šaty, peče skvělý chleba a čeká na velkou lásku jako z románů. Když potká Thea, okamžitě cítí souznění a věří, že potkala svého vyvoleného. Dokonce to vypadá, že to Theo cítí stejně, vyhledává její společnost, píše jí dvojsmyslné smsky a údajně na ni nemůže přestat myslet. Má to ale háček, vysněný princ na bílém koni má totiž snoubenku. Zdrcená Mila se rozhodne, že je čas na ústup. Pod „nátlakem“ svých přátel si pronajme dům ve skotské vesničce, dost daleko od civilizace, na celé dva měsíce.

Po příjezdu do Applemoru, do domu Bainsových, Mila zjistí, že je to přesně ta změna, kterou potřebovala. Zpočátku se cítí ve velkém domě osamělá, společnost jí dělají jen dvě kočky, navíc místní usedlíci se k ní taky nechovají zrovna přátelsky. Mila pochopí, že si místní komunitu získá jedině tím, že bude sama sebou a zaměří se na to, co umí nejlépe. Péct chleba! Díky ochotným vrstevníkům, ze kterých se brzy stanou její přátele, se jí pod rukama rozroste výměnný obchod s pečivem. Díky svému nadání a ochotě pozná brzy všechny lidi z vesnice, kteří si ji zamilují. Všechno ale dostane úplně jiné obrázky, když se do domu po pěti letech vrátí syn Bainsových, Finley. A ten nemá ani tušení, že jeho rodný dům momentálně obývá pekařka Mila…

Štěstí voní jako chleba

Verdikt

Byly momenty, kdy jsem Mile hodně fandila, ale taky momenty, kdy jsem si trhala vlasy, jak mě ta její naivita rozčiluje. Ale to je vlastně dobře, správná postava, má vyvolávat emoce a to se povedlo. Taky považuju trošku za škodu, že romantická zápletka s hlavním hrdinou neprobíhala déle a nepůsobila víc romanticky. A v neposlední řadě, je tu cítit trošku pachuť jiné autorky. Velmi podobný koncept (útěk, cizí země, jídlo, láska) používá už Julie Caplinová ve svých románech. Nejspíš je to jen náhoda, ale bedlivé oko to prostě nepřehlédne. Nicméně pokud chcete potěšit sebe nebo svou maminku něčím nekomplikovaným, ale oddechovým a srdečným, toto je to pravé pro vás. Ale pozor, při čtení budete mít příšernou chuť na čerstvý chleba!