RECENZE: Bez lásky

Autorku knihy, Alice Osemanovou, jistě mnoho z vás zná zejména díky její sladké komiksové sérii Srdcerváči, jež je příběhem dvou středoškoláků – Nicka a Charlieho – a jejich vzájemné náklonnosti, nejdříve přátelství a poté i lásky. Podle této série vznikl i stejnojmenný seriál na Netflixu. Autorka je mladá žena (vlastně stejného věku jako já), proto mě těší, že se i podobně jako já (i když nejspíš o něco důkladněji) zajímá o tematiku LGBTQ+ komunity. V jejích knihách se navíc odráží mnoho jejích životních zkušeností – ať už je to prostředí anglické společnosti či její alma mater Durhamská univerzita.

Bez lásky vypráví, jak jsem již zmiňovala, příběh Georgie, čerstvé vysokoškolačky, která sní svůj sen o velké lásce. Doufá, že se po přesunu na vysokou školu zamiluje a konečně prožije také svůj vlastní příběh. Do noty ji úplně nehraje to, že není zrovna společenská a nerada se seznamuje, ale doufá, že když se bude trochu snažit, vše se obrátí k lepšímu. Svou snahu pak vkládá do všeho… i do oné vysněné zamilovanosti, která ne a ne přijít! Je možné, že se nikdy nezamiluje? Nebo jenom musí počkat na to správného kluka či ideální holku? Přece se musí někdo najít, nemůže být do konce života sama a bez lásky… Anebo může?

Verdikt

Kniha citlivě a pozvolna odhaluje Georgiino sebeuvědomování a pocity, které z něho vyplývají. Georgia je asexuální, sama ovšem tento pojem nikdy nezkoumala, vlastně ji nepřišlo na mysl, že by se jí to mohlo týkat. A přece… Neberte to jako spoiler, kromě toho, že je to jasné již z anotace, není to samotný fakt její sexuální orientace, na čem stojí příběh, ale právě hrdinčina cesta za oním zjištěním a její vyrovnávání se s tím, že love story, o které vždy snila, je pro ni nedosažitelným cílem. Musím říct, že pokud bych měla vypíchnout jednu věc, jsou to naprosto uvěřitelné myšlenkové pochody hlavní postavy, její prožívání, které jsem občas přebírala tak moc, až mě to v jednu chvíli rozbrečelo.

Mimo hlavní zápletku se seznámí i s několik vedlejšími postavami, Georgiinými starými i novými kamarády, kteří řeší svoje vlastní krize i radosti. Nejvýraznější z nich je pro mě nová spolubydlící Rooney, která vystupuje sebejistě, ale zároveň v tom svém postoji nepůsobí zrovna upřímně. Do toho všeho se míchá divadlo, láska k Shakespearovi, univerzitní život a další vztahy jiných postav. Je to prostě moderní, tak trochu milostný, román, jak má být.

Pokud se vám líbili Srdcerváči, bude se vám líbit i Bez lásky, i když já bych možná posunula věkovou kategorii spíše do new adult (mladí dospělí). Na druhou stranu, univerzitní život se tolik neliší od toho středoškolského. Také bych nepočítala s tím, že to bude tak… jednoduše sladké, opravdu je to román o 400 stránkách a postavy a jejich příběh jsou rozpracovány o dost víc než v komiksu, čemuž já tleskám, ale pro nečtenáře by to mohlo být těžší. Nebo možná to bude právě ta kniha, která vám pomůže se poprvé pořádně začíst! :)

Hodnocení: 90 %