RECENZE: Po povrchu

Postupem času zjišťuji, že pro jejich rodinu je typický určitý styl humoru, nadhledu a lehkého sarkasmu, který mě tak nějak vnitřně uklidňuje a je mi blízký.

Ve chvíli, kdy vyšla kniha Po povrchu, jsem věděla, že je to titul, který chci, aby se mi dostal do ruky. Nějak vnitřně jsem cítila, že to bude něco, co mě bude bavit a nezmýlila jsem se.

Nečekala jsem, že by se Tomáš chtěl vyrovnat své ženě a fušovat ji tak do spisovatelské kariéry, ale z jeho příspěvků a článků jsem už tak nějak znala jeho rukopis a tušila jsem, že to bude jedna velká jízda.

Verdikt

Fotografa originálních „balkónovek“ a milovníka sběratelských předmětů především v podobě tenisek a hodinek již nějakou dobu sleduji na sociálních sítí a je mi sympatický. Jeho kniha splnila přesně to, co jsem od ní očekávala.

Je totiž drzá, svým způsobem dost kontroverzní, možná trochu chaotická, ale především je jiná – upřímná. Naprosto tak odráží jejího tvůrce.

Oceňuji zejména i sebekritické hodnocení autora, který se nebojí poukázat na slabé stánky sebe, ale i svých nejbližších. Jednotlivé listy nepopsal pouhými slovy, kterými by chtěl udělat radost svým nejbližším a svým způsobem se jim zavděčit, ale po celou dobu byl přímočarý, a to mě neskutečně bavilo. Nehrál si zkrátka na nic a vyložil všechny karty na stůl.

V této knize se tak můžete v jeho vlastním životním příběhu dostat do minulosti, kdy vypráví o svých bývalých dívkách, bujarém mládeneckém životě, začátcích kariéry, ale i o svých neřestech a krutých pádech.

Je to jako časosběr vzpomínek, který je okořeněný přítomností a lehce šmrcnutý budoucností.

Zmiňuje také mnoho inspirativních lidí, kteří ho v životě doprovázejí, a i díky nim je tím, kým je.

Poodkrývá tak své dosavadní soukromí a rodinný život, který vede se známou spisovatelkou Radkou, dcerou Elou, synem Jonatánem a fenkou boxera Bais.

Tenhle výlet do mikrosvěta Tomáše Třeštíka mě neskutečně bavil a musím uznat, že tak otevřenou zpověď jsem sama nečekala a jsem mile překvapena.

Cítím, že žádné téma v jeho knížce není tabu a zamlouvá se mi i ta bezprostřednost, protože to je něco, co chybí spoustě kovaným spisovatelům dnešní doby.

Rozumím tomu, že někdy není lehké být synem úspěšných rodičů, protože tak nějak automaticky od vás společnost očekává, že i vy půjdete v jejich šlépějích, případně že už vám někdo tu cestu dávno vyšlapal.

Jak můžete vidět, tak i odlišný směr, kterým se vydal tento milovník všech krásných věcí je pro něj nakonec ten správný.

Věřím, že z mých slov je více než patrné, že mě kniha opravdu nadchla a já tak mohu s klidným svědomím říct jedno velké ANO.

Hodnocení: 100 %