RECENZE: Oběť 2117

Pokud byste přeci jen chtěli vědět pár informací o Adleru-Olsenovi, vyhledejte mou recenzi Malých pikantních vražd anebo „nakrmte“ Google. Pokud si vystačíte s málem a zajímá vás hlavně kniha samotná, pak se spokojíte s informací, že Jussi Adler-Olsen je dánský spisovatel krimi románů a proslavila ho zvláště série detektivek o oddělení Q kodaňské policie.

Oběť 2117, na rozdíl od Malých pikantních vražd, na známou sérii navazuje, a tak se znovu setkáte s proslulými hrdiny Assadem a Carlem Mørckem. Tito dva detektivové spolu pracují v oddělení Q, jehož úkolem je protřídit nedořešené a odložené případy. Tentokrát se jejich práce ale přesune poněkud do osobní roviny. Jednoho dne totiž doslova vyplave na povrch Assadova minulost. Ne že by vyplavala samotná minulost, ale na břeh moře vyplave žena z jeho minulosti. V očích veřejnosti se jedná pouze o další z mnoha obětí uprchlické vlny, a tak dostane pracovní název „Oběť 2117”.

Nalezená oběť spustí sled událostí, kvůli kterým musí Assad svým kolegům prozradit svůj tajemný původ. Navíc, aby neuzavřené a časem zapomenuté věci vyřešil, bude muset se svým parťákem Carlem vycestovat mimo Dánsko.

Do příběhu se zaplete několik různých lidí, jejichž dějové linky se začnou postupně prolínat. Autor čtenářům umožňuje do děje nahlédnout z pohledu jak obou detektivů, tak novináře Joana, který jako první o Oběti 2117 napsal článek. Do příběhu se ale podíváte také očima teroristy Gháliba, se kterým je nějakým způsobem Assadova minulost spojena. A navíc ještě jedna záhadná osoba. Ale víc už vám nebudu prozrazovat. Řeknu už jen pouze to, že Assadův příběh je hodně zajímavý a dost nečekaný.

Líbilo se mi, že jsem pro změnu mohl nahlédnout do historie jedné z hlavních postav. Většinou totiž osobní příběhy hrdinů autoři neřeší až tak do hloubky a my se tak mnohdy nedozvíme, co jejich osobnost v průběhu času zformovalo do podoby, kterou známe dnes.

Jak jsem již řekl na začátku, jedná se o další pokračování příběhů z oddělení Q. Jde konkrétně o 8. díl, kterému předcházely knihy: Žena v kleci, Zabijáci, Vzkaz v láhvi, Složka 64, Marco, Nesmírný a Selfies. Tím pádem autor už tak trochu předpokládá, že už nějakou znalostí postav oplýváte. Pokud jste předchozí díly nečetli, tak nezoufejte, já je taky nečetl. Na hlavní dějovou linii to nemá nijak zásadní vliv. Možná vám sem tam uteče osobní vazba mezi některými lidmi, ale to se dá přežít. Minimálně spousta z vás vidělo Složku 64, která byla před nedávnem v kině, a tak si alespoň hlavní dva detektivy dokážete představit.

Jussi Adler-Olsen při psaní používá specifický humor a notnou dávku sarkasmu, což se mně osobně dost líbí. Pokud to máte stejně, tak si knihu neváhejte přečíst. A pak přikupte rovnou zbylé knihy série. Pro milovníky severských detektivek jsou případy oddělení Q jako dělané.