RECENZE: Malé pikantní vraždy

Mrazivé dny jsou na čtení jako dělané. O to víc, když se vám do ruky dostane nová kniha, která ještě voní z výroby. Pro milovníky chuťovek, které se dají přečíst dřív, než po odpolední svačině dostanete hlad, tu mám jedno exkluzivní zboží. Malé pikantní vraždy – tak je pojmenována kniha obsahující dvě povídky Jussiho Adlera-Olsena. I když kniha je asi silné slovo, jedná se spíše o takovou knížečku. Její název přesně vystihuje obsah: není to nic velkého a hlavním tématem jsou vraždy s pikantním nádechem. Má krásný žlutočerný obal a určitě vás v knihkupectví i přes svou drobnost hned praští do očí. Kniha má asi sto stran, a tak i pomalejší čtenáři budou mít za dvě hodinky hotovo. O co jsou povídky kratší, o to je ale zábava intenzivnější.

O autorovi 

Autora jsem již zmínil a určitě ho všichni (nebo alespoň milovníci detektivních románů) dobře znáte, ale přeci jen bych vám měl o něm něco málo napsat. Jussi Adler-Olsen je dánský spisovatel, který se proslavil sérií detektivek pojednávajících o kodaňském policejním oddělení Q v čele s Carlem Mørckem. Několik z jeho knih se dočkalo také filmového zpracování. Filmovým fanouškům v nedávné době určitě neunikl například film Složka 64. Jako zajímavost ještě uvedu, že Jussi (stejně jako já) není zrovna fanouškem e-knih, a tak trvá na tom, že e-knihy mohou vyjít až půl roku po vydání tištěné knihy.

Jaké povídky v knize najdete?

Teď ale zpátky k Malým pikantním vraždám. Není toho moc, co bych vám mohl říct, abych vám neprozradil příliš mnoho z děje, a tak budu tentokrát trochu stručnější. První povídka má stejný název jako kniha a pojednává o nájemném vrahovi Larsovi. Tomu jednoho dne manželka řekne, že je „nudný patron“ a Lars se musí odstěhovat. V procesu osobní přeměny na „ne tak nudného“ se dostane do kadeřnického salonu, kde zjistí, že zdejší zákaznice jsou schopné se zde svěřit úplně se vším. I s tím, že by nebylo od věci, kdyby jejich protějšky potkala nějaká nehoda. Lars v tom uvidí skvělou obchodní příležitost a rozhodne se, že zkusí hledat klientelu pro svoje podnikání v oblasti nájemných vražd právě ve zkrášlovacích salonech.

Druhá povídka nese název Škvíra a je ještě kratší než ta první. Vypráví příběh vojáka, který během druhé světové války dezertuje z německé armády. Jakou to má souvislost s dnešní dobou a prací kodaňské policie? To už budete muset zjistit sami.

Shrnutí recenze

Oba příběhy jsou trochu jiné, než na co jsou čtenáři autorových děl zvyklí. Zde mohl ještě více popustit uzdu tomu, co dělá jeho styl psaní charakteristickým. Tím je osobitý smysl pro černý humor, nadhled a ironie. Výhoda povídek je, že mohou přinést daleko koncentrovanější porci akce. A jinak tomu není ani tady. Knížku si po příchodu z práce otevřete k čaji a zhltnete ji na jeden nádech. Sled zvratů, které dopředu neočekáváte, vás pobaví, stejně jako kniha bavila mě. Doporučení tedy dávám jak milovníkům detektivek, tak všem, kteří hledají kvalitní odpočinkové čtení do deštivých dnů.