RECENZE: Hlava světa

Ve školních letech mě dějepis vždy bavil. Hlavně války samozřejmě. A ve středověku se válčilo jako na běžícím páse. Královny, králové, rytíři, princové, princezny, a majestátné hrady zde hrají hlavní roli. S chutí se tedy pustím i do čtení historického románu. Obzvlášť pokud je napsaný tak poutavě, jako Hlava světa od Rebeccy Gablé.

Rebecca je německá historička, která dlouhou dobu působila v Düseldorfu jako docentka pro středověkou anglickou literaturu. Má vystudovanou literární vědu, jazykovou historii a mediální vědy, takže se nemusíte obávat nějakých historických přešlapů. Protože je německou občankou, tak i její romány nejraději situuje do oblasti její domoviny. V tomto románu se konkrétně podíváme do oblasti čerstvě rozpadlé Franské říše. Jmenovitě Východofranská říše se rozkládá právě přes území dnešního Německa, ale sahá také na území naší republiky.

Jak jsem nastínil už na začátku, hlavní kostrou románu je střet křesťanství a pohanství. Křesťanství se jako nová a „lepší“ víra rozrůstala od západu. Sasové, jako vyznavači této víry, měli v plánu ji šířit dále na východ a zároveň posílit svou moc zvětšením říše o další území. Příběh začíná v roce 929, kdy Sasové pod vedením krále Jindřicha I. a jeho synů prince Oty a prince Thankmara úspěšně dobijí slovanský hrad Branibor. Jako válečnou kořist a záruku poslušnosti Slovanů si zpátky do Magdeburgu odvedou královského syna Tugumíra a jeho sestru Drahomíru.

Zatímco Drahomíra se se svým osudem rychle smíří, zamiluje se do prince Oty a po čase čeká jeho dítě, Tugumír nemůže saské vítězství přenést přes srdce. Jedním z důvodů je, že Slované a Sasové se opravdu neměli v lásce. Druhým důvodem je řada mrtvých (včetně Tugumírova bratra), které po sobě Sasové při nájezdu na východ zanechají. Tugumír navíc ve své vlasti vykonával funkci kněžího, a tak se jako pohan cítil v zemi plné křesťanů velmi odcizeně. Po čase si však díky svým znalostem lékařství najde smysl života a dostane se mu určitého společenského postavení (samozřejmě v rámci možností, stále je to pohan).

Když je jednoho dne přivolán do hradu k nemocnému princi Otovi, překoná svou zášť a zachrání mu život (a tím zajistí svobodu několika tuctům slovanských zajatců). Od toho dne vznikne mezi dvěma nepřáteli jistý druh přátelství a vzájemného respektu.

Osudy Tugumíra, Drahomíry, Oty, Thankmara a dalších postav sledujeme více než desetiletí. Za tu dobu se stane spoustu věcí a jak nám autorka ukáže, může se leccos změnit. Ze zarytých nepřátel se stanou nejlepší přátelé, a naopak z věrných přátel se mohou vyklubat zrádci a nepřátelé. Zároveň sledujeme vnitřní boj postav neoblomných ve své víře, kteří se musí potýkat s pochybnostmi při střetu s vírou cizí.

Pokud se chcete dozvědět, jak hlavní hrdinové dopadnou a kdo se dožije šťastného konce, knihu Hlava světa si určitě přečtěte. Román obsahuje opravdu všechno: sex, intriky, lásku, vraždy i „zázraky“. A jako malý bonus vám prozradím, že menší „cameo“ tam bude mít i náš kníže Václav. Knihu bych doporučil kromě milovníků historických románů také všem, kdo mají rádi boj o moc a také těm, kteří se chtějí dozvědět něco z historie.