Slunce života

To, že něco vypadá zalité sluncem ještě neznamená, že to tak skutečně je. Právě tohle zjistí v knize Slunce života dvě kamarádky, Bára a Alice. Alice je čerstvou maminkou malé holčičky. Zažívá ale psychické problémy a poporodní deprese. Bára je uznávanou modelkou s krásnou postavou, ale objeví se u ní zákeřná nemoc. Dokáží se se svým trápením jedna druhé svěřit? Dokáže jejich přátelství porazit všechny nástrahy, které jim život přichystal? Život mnohdy není fér, ani takový jaký si přejeme. A už vůbec ne takový, jaký ho ukazujeme na sociálních sítích. To, jak se častokrát cítíme, to že se nám nedaří, to že prožíváme nějaké trápení, to zkrátka moc často před cizími neříkáme. Není to ale chyba? Kolik ostatních lidí by se dokázalo z našich chyb poučit? Kolik dalších by zjistilo, že se zlé věci nedějí jen jim? To jsou otázky, nad kterými jsem se celou knihu zamýšlela. Když jsem se do této štafety přihlásila, vůbec jsem nevěděla, o čem kniha bude. Takže pro mne takové velké malé překvapení úplně mimo můj žánr. Téma to bylo zajímavé, i když velmi bolestivé. Musím se přiznat, že emoce byly velké. Často jsem plakala a říkala si, co bych dělala, kdyby se to stalo mně. Uf! Ještě, že jsem tohle zatím nemusela řešit. Moc se mi líbilo, jak autorka metaforicky používala stromek mandarinky. ,,Koukám na rostlinu, která nemá ani jeden list, větvičky má suché a na jedné z těchto vyschlých větví visí téměř zralá mandarinka. Obětovala všechny své listy, aby zachránila plod." Tohle pro mne bylo velmi emotivní. Osobně bych ocenila větší propracování vedlejších postav. V knize byly spíše takovými stíny, které se občas někde mihnou, ale nic na nich nestojí. A také bych brala víc uzavřený konec, třeba nějakým dovětkem, co bylo za x let. Příběh se, přestože je velmi silný a bolestivý, četl dobře a rychle. Autorka používá hovorová slova a nezabývá se přespříliš dlouhými popisy. Děj tak plyne rychle a čte se téměř sám. Obě hlavní hrdinky jsem si nakonec oblíbila. Byla to ale malinko delší cesta.

Poselství románu tkví v nalezení slunce, které dokáže prozářit naše každodenní bytí, jenž často není zalité malebnou krásou, dobrou náladou a šťastnými momenty, ale trýznivou vnitřní bolestí, kterou se v tom horším případě užíráme sami, samotincí, bez cizí pomoci.