Poslední dopis

Předem chci říct, jak moc jsem šťastná, že právě já můžu napsat první recenzi na tuhle knihu. Na její český překlad jsem čekala snad sto let… tedy alespoň mi to tak připadalo. Viděla jsem zahraniční čtenáře, jak po dočtení pláčou, a strašně jsem toužila prožít stejné emoce. O ději jsem si nezjišťovala vůbec nic. Chtěla jsem se nechat překvapit. No… možná jsem si přece jen měla alespoň trochu zjistit, o čem kniha je. Obzvlášť jako máma. Čekají vás těžká témata, vojenské prostředí… a pak věci, které si už budete muset přečíst sami. Tohle byl neuvěřitelně silný příběh. Upřímně? Naprosto mě zničil. Brečela jsem už od začátku. Ale ten konec… můj hysterický řev musel být slyšet až u autorky doma! Trpěla jsem. Strašně. A přesto jsem si každou stránku neskutečně užila. Je to jedna z těch knih, na které bych chtěla zapomenout jen proto, abych si je mohla přečíst znovu úplně poprvé. Děkuji. Děkuji Baronetu, že tuto knihu vydal. Děkuji autorce za příběh, který napsala. A děkuji Bohu za to, že jsem se nakonec neudusila vlastními slzami.

Totální emotivní destrukce. Upřímně… nejsem schopná k téhle knize pořádně nic říct. Brečela jsem už od strany 52 a pak už se to se mnou vezlo až do konce. Tohle nebylo jen čtení, to byla emocionální jízda, na kterou jsem rozhodně nebyla připravená. Nevím, jestli budu někdy schopná tuhle knihu přečíst znovu. A přesto se naprosto bez debat zařadila mezi moje nejoblíbenější knihy. ❤️ Některé příběhy vás baví, některé vás pohltí… a pak jsou takové, které vás úplně rozloží a ještě dlouho po dočtení na ně nedokážete přestat myslet. Poslední dopis je přesně ten případ. 10/10, ale moje slzné kanálky by s tím hodnocením možná nesouhlasily.

Tohle je moje první romance od RY. A že zrovna sáhnu po knize, která je podle samotné autorky jedna z jejích nejemocionálnějších, jsem věděla už ve chvíli, kdy nám ji představovali na Baronet merendě. Poslední dopis je teprve druhá kniha, u které jsem opravdu brečela. A ne jen tak trochu. Na konci jsem regulérně brečela , smrkala a přes slzy nemohla číst … Kolik ztrát a smutku dokáže unést jedno srdce? Příběh Elly mě zasáhl opravdu hodně. Je to žena, která toho na svých bedrech nese tolik, že jsem si během čtení několikrát říkala, jak je vůbec možné, že pořád dokáže jít dál. Chvílemi jsem si i říkala , že to je možná až moc tragédii na na jednoho člověka 😨 Příběh byl pro mě možná těžší o to víc , že jsem sama máma a mám také dvojčata. Některé situace se mě proto dotýkaly mnohem víc, než bych čekala. Ella sama vychovává dvojčata Maisie a Colta a do jejího života vstoupí dopisy od Becketta, vojáka a nejlepšího kamaráda jejího bratra Ryana. Z původně nevinného dopisování se postupně stává něco mnohem hlubšího. A právě dopisy jsou jednou z věcí, které jsem na knize milovala ❤️ Rebecca Yarros ale rozhodně nepíše jen romantiku. Pod příběhem lásky se ukrývá rodina, mateřství, přátelství, ztráty, bolest, naděje a druhé šance. A některá témata opravdu nejsou jednoduchá. Nejvíc mě zasáhl vztah Elly k dětem a především pouto mezi dvojčaty. Bylo napsané tak přirozeně a citlivě, že bylo mnohem těžší některé úryvky číst . Beckett je úžasný muž , který ovšem také bojuje se svými démony . A někdy se musí prostě spojit dvě duše, aby se navzájem dokázali zahojit . V druhé polovině knihy už máte pocit, že víte , kam příběh směřuje. No , nevěřte tomu… Poslední desítky stran mě úplně rozložily. Knihu jsem dočítala se slzami v očích a ještě dlouho potom jsem nad příběhem přemýšlela. Nebudu psát žádné spoilery , protože tenhle příběh si musíte přečíst a prožít samy ❤️‍🩹

Co tohle bylo??? Ano, čekala jsem emocionální nálož, čekala jsem, že slza ukápne. Ale nečekala jsem, jak moc mě tenhle příběh rozloží. A nejhorší je, že mě v závěru knihy zase nesložil zpátky, ale rozložil ještě mnohem a mnohem víc. Kniha je úžasně napsaná. Čte se to samo. 500 stran jsem dala na dvakrát, absolutně jsem se nebyla schopná odrhnout. Stejně jako u Důvod věřit jsem se dočkala epicky dojemného příběhu. Ale tady opravdu slzy tečou proudem a to několikrát. Tolik bolesti, ztráty a smrti v jednom příběhu? Jak jeden člověk něco takového může zvládnout? Naprosto nepředstavitelné. A přesto se tyhle hrůzy reálně dějou kolem nás. Asi bych ke knize přiložila varování, že se zde ty ony hrůzy týkají i dětí, věřím, že kdejaká maminka by měla problém tohle číst. Ella byla neskutečná. Tak moc jsem jí fandila, aby otevřela svoje srdce a nechala si pomoct. A Beckett? Bože! Moje vaječníky.. Neschvalovala jsem všechny jeho rozhodnutí, ale vlastně jsem ho chápala. A ten konec knihy? Podle recenzí jsem tušila, že to bude zlý. Ale netušila jsem jak moc. Přes slzy jsem to ani nemohla dočíst. Kniha je úžasná a rozhodně stojí za přečtení. Ale jen pokud si chcete několikrát nechat zlomit srdce. Napadá mě k tomu výstižná věta z HP. Budeš trpět, ale náramně si to užiješ.

Úžasná knížka.