Otazník je polovina srdce

Příběh Elin, úspěšné fotografky žijící v New Yorku, má rodinu, svou práci, skvělý byt. Vše se zdá být v pořádku až do doby, kdy ji přijde dopis od dávného přítele. Elin se tak nejen ve vzpomínkách vrací do minulosti a odhaluje nám nelehký příběh, který nikdy nikomu nevyprávěla. U této knihy jsem měla trošku obavy, aby se mi líbila. Autorčina předchozí knížka Červený adresář mě trochu zklamala, ale naštěstí se to neopakovalo a já si čtení moc užila. Knížka mě pohltila od prvních stránek. Střídá se tu současnost s minulostí, pomalu se odkrývá tajemství a já knihu nemohla odložit, protože jsem potřebovala vědět, jak to tenkrát všechno bylo. Autorka tu měla opět tendenci toho, co mě vadilo minule – to, co všechno zvládla Elin prožít, je až neskutečné, ale přeci jenom to bylo tentokrát trošku více uvěřitelné. Část z minulosti mě opravdu moc bavila. Nádherný švédský venkov a příroda tomu už jen dodali skvělou atmosféru. Navíc mě příběh zasáhl tak, že jsem si i pobrečela, nemůžu tedy jinak než hodnotit vysoko.

Čekala jsem mnohem víc. Kapitoly z minulosti jsou mnohem lepší než ty z její současnosti. Kdyby současnost chyběla nebo byla nastíněna v jen pár kapitolách (což by klidně mohla, protože se v ní skoro nic nestane), kniha by dosáhla lepších výsledků. Ale nebylo to špatné.

Mě se kniha opravdu velmi líbila, četla jsem jí opravdu jedním dechem. Doporučuji.

Na autorčinu knihu Červený adresář to zdaleka nemá. Ta neměla chybu. Tohle me od začátku nenadchlo, ba naopak, musela jsem preskakovat stránky jak to misty nudné čtení. Všem naopak radši doporučuji Červený adresář.

Zajímavá kniha, dvě časové roviny - dospělá Elin a Elin v dětství. Kniha o tom, jak nás naše přesvědčení může mylně provázet životem a rmoutit nás dlouhá léta. Dobře se čte, jen konec byl na můj vkus příliš přímočarý a rychlý.