Recenze na knihu
Otazník je polovina srdce Sofia Lundberg

Příběh Elin, úspěšné fotografky žijící v New Yorku, má rodinu, svou práci, skvělý byt. Vše se zdá být v pořádku až do doby, kdy ji přijde dopis od dávného přítele. Elin se tak nejen ve vzpomínkách vrací do minulosti a odhaluje nám nelehký příběh, který nikdy nikomu nevyprávěla. U této knihy jsem měla trošku obavy, aby se mi líbila. Autorčina předchozí knížka Červený adresář mě trochu zklamala, ale naštěstí se to neopakovalo a já si čtení moc užila. Knížka mě pohltila od prvních stránek. Střídá se tu současnost s minulostí, pomalu se odkrývá tajemství a já knihu nemohla odložit, protože jsem potřebovala vědět, jak to tenkrát všechno bylo. Autorka tu měla opět tendenci toho, co mě vadilo minule – to, co všechno zvládla Elin prožít, je až neskutečné, ale přeci jenom to bylo tentokrát trošku více uvěřitelné. Část z minulosti mě opravdu moc bavila. Nádherný švédský venkov a příroda tomu už jen dodali skvělou atmosféru. Navíc mě příběh zasáhl tak, že jsem si i pobrečela, nemůžu tedy jinak než hodnotit vysoko.

Čekala jsem mnohem víc. Kapitoly z minulosti jsou mnohem lepší než ty z její současnosti. Kdyby současnost chyběla nebo byla nastíněna v jen pár kapitolách (což by klidně mohla, protože se v ní skoro nic nestane), kniha by dosáhla lepších výsledků. Ale nebylo to špatné.

Mě se kniha opravdu velmi líbila, četla jsem jí opravdu jedním dechem. Doporučuji.

Na autorčinu knihu Červený adresář to zdaleka nemá. Ta neměla chybu. Tohle me od začátku nenadchlo, ba naopak, musela jsem preskakovat stránky jak to misty nudné čtení. Všem naopak radši doporučuji Červený adresář.

Zajímavá kniha, dvě časové roviny - dospělá Elin a Elin v dětství. Kniha o tom, jak nás naše přesvědčení může mylně provázet životem a rmoutit nás dlouhá léta. Dobře se čte, jen konec byl na můj vkus příliš přímočarý a rychlý.

Román mě bohužel moc neokouzlil. Příběh o dívce, která neměla lehké dětství, ale přitom uspěla a stala se fotografkou v New Yorku a založila rodinu. Ale skoro celý život měla tajemství a kvůli vině zatajila své dceři a manželovi svoji minulost a dospívání ve Švédsku. Nakonec se však musela postavit pravdě a vydat se do Švédska zjistit, že věci nebyly úplně takové, jaké si myslela a před kterými utekla. Příběh byl čtivý, krátké kapitoly. Střídal se život v New Yorku a vzpomínky na Švédsko. Ale kniha neměla žádný velký děj. Autorka jakoby jen popisovala střípky z života několika postav, ale příběh pro mě neměl nějakou hlubší pointu.

Čtivá kniha, která mě brzy vtáhla do děje. Obě dějové linky byly zajímavé. Vlastně takový smutný příběh z minulosti postupně odkrývaný v současnosti. A opravdu podtitul knihy jí úplně přesně celou vystihuje.

Dvě roviny příběhu, které směřují ke spojení. Příběh dětství Elin a příběh zralé, úspěšné Elin. Jak moc nás ovlivní naše dětství? Jak dlouho dokážeme lhát ostatním a vlastně i sama sobě? Příběh jde opravdu až do nitra hlavní hrdinky.

Kniha se čte dobře, v příběhu se prolíná minulost a současnost. Přečetla jsem třičtvrtě knihy a stále jsem nechápala, co má být pointou příběhu. Rozuzlení jsem se dozvěděla až v poslední části knihy. Zápletka rozhodně vede k zamyšlení.