Ostrov žije

Ostrov žije je doslova magický příběh. Čtenář se ocitne ve světě, který se řídí vlastními pravidly. Je plný otázek, zároveň je však uvěřitelný. Postavy procházejí proměnami, vyvíjejí se spolu s vyprávěním, které je napínavé a velmi silné. Líbí se mi melodický styl, který v podstatě v něčem připomíná vlny, které přicházejí a zase odcházejí, motivy se vracejí, nabývají významu, všechno dává dohromady smysl a člověk knihu odloží s tím, že něco zažil.

V zátoce Steephill Cove bydlí samí podivíni, alespoň si to myslí všichni lidé z města. Všichni až na Betony, která těm pověrám nevěří. Jedné květnové noci se celý ostrov promění v divočinu. Bude potřeba v sobě najít sílu, třeba se stát i někým jiným a pokusit se ostrov zachránit. Knihy Veroniky Opatřilové miluji. Jak Počkej na moře, tak i Píseň L. se dostaly do mých TOP 10. I tato kniha je naprosto úžasná. I když byla první, už tady je cítit autorčin rukopis, který v dalších knihách ještě vzkvétá. To, jak autorka píše je úplně neskutečné, dechberoucí a nádherné. Místy mě text naprosto pohltí, prostoupí mnou. Emoce jedou na plné obrátky a já si připadám, jako součást příběhu. Ostrov žije je kniha, která vede k zamyšlení. Zamyšlení nad sebou, ale hlavně pak nad přírodou. Kam až povede to, jak se k přírodě chováme, jak si ji bereme a zpět ji nic nevracíme… Celý příběh je skvěle promyšlený a propracovaný. Vždy ve správnou chvíli čtenář obdrží další indicii, aby si postupně poskládal, co se vlastně stalo. Při čtení víte, že nás čeká odhalení určitého tajemství a já se opravdu bála, co vlastně přijde. Místy text působí až naléhavě, že bych nejraději do příběhu vstoupila a pomohla. Je tu i špetka magie, takové to něco mezi nebem a zemí a do příběhu to skvěle pasovalo a dostal díky tomu úplně jiný náboj. Krásná kniha, která se mě dotkla.