Orbis Pictus - Jana Ámose Komenského

Výpravná velkoformátová publikace přináší vybrané kapitoly Komenského stěžejního díla Orbis sensualium pictus v českém, německém, anglickém i latinském jazyce - v novém ilustračním podání význačného českého výtvarníka Václava Sokola. Aktuální vydání Komenského díla znovu dokazuje, že i po téměř čtyřech staletích od jeho prvního tisku nepřestává být životaschopným konceptem - může sloužit jako první obrazová encyklopedie ilustrující pestrý svět kolem nás a nebo zvídavému dětskému čtenáři poslouží jako klíč k bráně poznání základních světových jazyků. Orbis sensualium pictus Jana Amose Komenského vyšel poprvé roku 1658 v Norimberku. Komenský v něm završil svůj způsob výuky latiny. Žák poznává latinská slova ve větách, které popisují svět kolem něj. Jazyk se tak učí spolu s poznáváním věcí, a to ve více jazycích najednou. Orbis pictus (Svět v obrazech) je svět, v němž vládne řád daný Stvořitelem. Dítě nejprve poznává své nejbližší okolí. Narodí se v rodině, má kolem sebe jistý svět domova, později se vydává za jeho práh. Začíná poznávat lidské činnosti, řemesla, objevuje oblast vzdělání. Ve škole se učí věci kolem sebe nejen pozorovat, ale dobře mezi nimi rozlišovat, pojmenovávat je, a tudíž jim skutečně rozumět. Svět se díky novým objevům a vynálezům měnil, a tím se proměňovala i další vydání univerzální učebnice. Ztroskotání korábu připomíná, že lidská pýcha vede k tragédiím. Dospívající člověk vstupuje do společenství druhých lidí, a tak jsou důležitou součástí našeho výboru lidské vlastnosti. Latinu, jazyk evropské vzdělanosti, jsme v našem čtyřjazyčném vydání nemohli vynechat. Předlohou nám byla edice z roku 1883. Čeština v první norimberské publikaci chyběla, Komenský ale mateřský jazyk prosazoval. Češtinu 19. století jsme upravili, aby byla srozumitelnější. Německý a anglický překlad jsou naopak moderní, aby se z nich děti mohly učit dnešním světovým jazykům. Obrazy vycházejí z barvotiskových předloh, nejsou však pouhou kopií. Václav Sokol dal obrazům osobitou výtvarnou podobu, důkladně se věnoval detailům, maloval barevnými pastely, a tak jsou obrazy plnohodnotnou součástí knihy. Svět poznáváme smysly, snažíme se ho pojmenovat a porozumět mu. Malíř VÁCLAV SOKOL se narodil v Praze v roce 1938. Maminka byla historička umění. Otec, architekt, se věnoval především sakrálním stavbám, pro rodinu navrhl na pražském Břevnově stáží u Le Corbusiera inspirovaný dům (později v něm bydlel Jan Patočka a konaly se tam bytové semináře). Bratr, filosof Jan Sokol, vzpomínal, jak s Václavem objevili v knihovně svých rodičů Orbis sensualium pictus, který k vydání připravil jejich dědeček, a soutěžili, kdo na obrázcích najde správnou číslici. Václav Sokol vystudoval Střední výtvarnou školu na Hollarově náměstí, na Akademii výtvarných umění jej v padesátých letech kvůli rodinnému původu nevzali. Pracoval jako knihovník na Strahově, grafik ve Stavbách silnic a železnic, vrátný. Věnoval se knižním ilustracím, připravoval instalace výstavních expozic svých přátel. Podepsal Chartu 77. Zejména po sametové revoluci měl řadu výstav, psal o výtvarném umění do periodik Perspektivy či Revolver Revue články, které později souhrnně vyšly jako Výtvarná čítanka. Motivy obrazů Václava Sokola jsou prosté každodenní věci: déšť, sklenice, patníky, lodě na hladině nebo hrozny vína. Mají blízko k Ježíšovým podobenstvím. Jsou často inspirovány biblickou tradicí a křesťanskou symbolikou. Kresby malované převážně pastely nejsou realistické ani abstraktní. Promlouvají k divákům díky geometrickému zjednodušení, čistým liniím, soustředění na podstatné a řeči symbolů. Obrazy chválí dílo Stvořitele a vyzývají k tichému rozjímání o světě a lidském životě.

Sdílet