Ocelová liga

Tohle je takový zkrácený Babylon v YA verzi

Tak ta mě doslova zab|la. Úžasná. Dočetla jsem to s otevřenou pusou v dlani a slzami na krajíčku. Úžasné. Myslím že tuhle knihu bude těžké překonat.

Naprosto miluji. Doporučuji!

Je pravda, že začátek je poněkud matoucí. Nějakou dobu jsem si nebyla jistá, jestli je jméno ženské nebo mužské. Naštěstí jsem se i já k výsledku dobrala. Spoustu lidí asi naláká ta smrtící akademie a obálka. Čekáte akci, ale tady jsou spíš intriky a vztahy, což mně ale vůbec nevadí. Akce se taky dočkáte. Vitus jako hlavní postava byl rozhodně zajímavý (dokonalé klaďasy přeci v takové akademii nemůžete hledat) a ačkoliv jsem konec tak nějak odhadla, přesto jsem si nebyla jistá jestli to autorka dotáhne do konce. Nezklamala mě a já moc děkuji. I přes ten z počátku matoucí úvod, který tam vlastně není, musím říct, že jsem si knihu užila.

Ocelová liga je knížka, která ke mně doputovala díky štafetě – a jsem za to vlastně ráda. Už delší dobu mě totiž lákala, ale zároveň jsem měla zvláštní blok ji konečně přečíst. O to víc mě mrzí, že jde o příběh od české autorky Děj se odehrává na akademii smrtících umění ⚔️, kde se studenti učí tři zásadní věci: bojovat, rozplétat intriky ️ a zabíjet ☠️. On je jedním z nich – patří mezi školní elitu. Jenže pak je nalezena mrtvá studentka a všechno se zlomí. Podezření padá právě na něj a jistoty se začnou drolit rychleji než iluze o spravedlnosti. Příběh si bere na mušku velká témata: moc, loajalitu, intriky, vinu a minulost, život a smrt, hledání vlastní identity, tajemství i spravedlnost ⚖️. Nechybí ani motiv instituce jako zrcadla společnosti. Potenciál tu rozhodně je. Jenže… mě to bohužel minulo Číst mě to začalo bavit zhruba sto stran před koncem, což – buďme k sobě upřímní – není úplně ideální. Jsem ráda, že jsem se ke knize dostala v rámci štafety, protože upřímně nevím, jestli by pro mě byla kniha, do které bych investovala vlastní peníze A teď ta nepříjemná část: mrzí mě to říkat, ale na mě ten příběh zkrátka nefungoval. Ano, až tak. A o to víc mě to mrzí právě proto, že jde o českou autorku. Zároveň ale vím, že je to kniha, která si své čtenáře našla – a ještě najde Jak říkám pořád: sto lidí, sto chutí. V tomhle případě jsem mezi nadšené čtenáře bohužel nepatřila já.