Láska, smrt a všechno zlý

Začnu asi obálkou... Kdo mě už zná, ví, že na obálky moc nedám... Ale zde bych ráda přiznala, že mě zaujala hned na první "pohmat" i "pohled". Co nesmím zapomenou zmínit: předsádky s rodokmenem Havranových a mapky rozložení místností v sídle Rabenštejn! Tohle u knih miluju a během četby jsem se (hlavně z počátku) často vracela k první předsádce a pak k plánku prvního patra - těsně před druhou předsádkou (na konci knihy). Kdo nemáte rádi spoilery: doporučuji zadní předsádku nechat si nakonec - ale není to podmínka... Teď k rodině Havranových (jinak: vše se odehrává v Čechách, což je super). Izajáš... jeho pohřbem to vlastně začíná. Tedy: spíše po jeho pohřbu, kdy se rodinní příslušníci sejdou na sídle Rabenštejn s tím, že je to Izijášova podmínka v poslední vůli: strávit společnou noc na Rabenštejně, jinak nebude žádné dědictví... Izajášův syn, Arnošt, je dobrosrdečný postarší pán, to jeho žena, Johana, to je jinačí "kvítko": nesnášenlivá protivná... no, ale ale v jednu chvíli ji málem začnete i mít rádi... (nebudu prozrazovat víc). Arnoštovy a Johaniny děti: Jeptiška "na zcestí?", Ráchel, která kouří jednu cigaretu za druhou, kartářka Evelýna, dobračisko Zdeněk (Denda). Pak je tu vdova po synovi Vlastimilovi - Laura a její syn (Arnoštův a Johanin vnuk, šestiletý Láďa). Laura to nemá moc snadné, přeci jen je to "náplava" a tak dochází občas k dost vypjatým střetům. A pak tu máme potomstvo Izijášova bratra, Jeremiáše... Tři neteře Arnošta a Johany: tajemnou "černou ovci" rodiny, Kateřinu, Matyldu s manželem Felixem a Bětu s její adoptovanou dcerou, sedmnáctiletou Agátou - ty dvě se spolu stále ještě nesblížily natolik, kolik se čeká od matky s dcerou... Celkově to v této rodině neklape a tihle všichni pod jednou střechou... to samo osobě je dost třaskavá směs... Citace (str. 32 tištěná verze knihy): (Matylda:) "Tolik Havranů pod jednou střechou se dřív nebo pozdějc nutně musí obrátit v pěknej bordel. Obvykle dřív. A teď tu do toho ještě máme dědické řízení. Tohle bude za hranicí bordelu. Bude to absolutní krveprolití." Uvítací "sbor" na Rabenštejně tvoří jediný zbylý sloužící: Kašpar. Kdyby se měla kniha popsat jen dvěma slovy, zvolila bych DLOUHÁ NOC... A ona to opravdu dlouhá noc plná strachu a boje o holý život nakonec je, přesto se nestihnete nudit, za to vám ručím. - záhadné zvěsti kolem Izijáše - komorník, který baští pavouky - záhadná úmrtí několika členů rodiny - a další záhady a překvapení... A nakonec velice nečekaný spojenec a překvapivé zjištění "kdo je kdo". (Lépe to bez spoileru napsat neumím). Nejlépe jdou dedukce o tom, co se kolem děje, právě těm dvěma nejmladším, hlavně Agáta v tomto směru odvádí velmi slušnou práci. Vlastně nejlépe knihu popisuje sama Agáta na str. 177 tištěné verze: "Možná že tohle není detektivka" podotkla Agáta. "Možná je to horor. V hororech je nadpřirozeno přijatelný, ne? Dokonce preferovaný." Lépe bych to asi já sama neshrnula, díky, Agáto... Kdo všechno zemře a jak? Kdo přežije? Zlepší se vztahy mezi příbuznými, když musí společně čelit něčemu tak děsivému? Těšte se na spoustu akce, překvapení, mrazení v zátylku i chvíle opravdu pořádného napětí. Nechybí tajné chodby, zajímavá odhalení... A co musím vyzdvihnout: díky za to, že konec není uspěchaný, padnou odpovědi na vše, co během čtení člověku vrtá hlavou - prostě všechny ty dílky "puzzle", které jsou jako drobečky servírovány během příběhu, nakonec zapadnou na správné místo a ač se člověku uleví, že je konec, stejně musí na všechny ty postavy myslet i po dočtení. Přirostly k srdci vlastně svým způsobem všechny, paradoxně i ti "záporáci" a "bubáci" - proč, to pochopí jen ten, kdo přečte až do konce...

Zatím nejkrásnější kniha, kterou jsem držel v ruce. Opravdu krásná obálka a ilustrace. Příběh je něco mezi detektivkou a hororem. Kniha mě velice bavila, děje se tam toho opravdu hodně, žádná vyloženě hluchá místa a jakmile jsem se začetl, už nešlo knihu odložit. Okrasa mé knihovny.

Knihu můžu s klidným srdcem doporučit každému, kdo chce detektivku smíchanou s trochou paranormalního hororu. Je super, jak autor zvládl vykreslit postavy (z nichž jsem já osobně většinu na začátku nemohla vystát), aby působily realisticky a komplexním dojmem, ale zároveň u toho zvládl nepřekročit pomyslnou hranici, za kterou se komplexnost mění v otravnost, která přeskakuje až ke karikatuře. Díky tomu mi postavy během čtení přirostly k srdci a mohla jsem se opravdu bát, že se jim něco stane a doufat, že to zvládnou. Tady bych ale možná upozornila na menší problém, který někdo s knihou může mít - myslím, že příhodnější označení je opravdu spíše detektivka s prvky nadpřirozena, než horor. Těch čistě děsivých prvků samo o sobě tam za mě moc nebylo a napjatou atmosféru vytvářel spíše strach čtenáře o postavy a pomalé objasňování záhady, než monstra či jiné hororové klišé typické pro staré a rozlehlé panství. (V ODSTAVCI JE SPOILER!) Zároveň si myslím, že portrét ukazující Kateřinu po její smrti se mohl objevit až o pár stran později, protože na svém současném místě předchází děj knihy, kde si čtenář ještě může udržovat naději, že to nějak zvládne. Je to sice jen malá technická záležitost, ale přeci jen to člověka překvapí. V návaznosti na to ještě musím zmínit, že ilustrace k knihy a její vizuální zpracování jako takové je nádherné a přispívá k zážitku ze čtení a ve skrytu duše doufám, že podobné kreativní nápady budeme v knihách vídat častěji.