Narodil se v Bostonu v Massachusetts. Jeho rodiče Elizabeth a David Poeovi byli kočovní herci a oba ho brzy opustili. Neměl právě bezstarostné dětství. Otec propadl alkoholismu a odešel od rodiny v roce 1810. Jen rok poté matka zemřela na tuberkulózu a zanechala po sobě tři sirotky. Edgarův bratr William následoval svého otce, rovněž trpěl alkoholismem a předčasně zemřel. Sestra Rosalie trpěla mentální poruchou.

Edgar byl umístěn do sirotčince, kde se ho poměrně brzy ujali Allanovi, velkoobchodníci s tabákem. Nějaký čas bydleli v Liverpoolu. Edgar nastoupil na internátní školu ve Skotsku a záhy v Londýně. Anglie se mu stala celoživotní inspirací a vyšperkovala jeho dílo fantaskní hrůzostrašností.

Existují tajemství, která nedovolují být prozrazena.

Roku 1820 se vrátil do Richmondu. Vynikal znalostmi literatury i historie, učil se francouzštinu a latinu. Počínaje rokem 1826 studoval literaturu na Univerzitě ve Virginii, brzy ale propadl rodinné tradici alkoholu, začal mít hráčské dluhy a kvůli tomu se dramaticky rozešli s otcem, který je odmítal platit. Poe se neúspěšně pokusil vydělat vydáním svých prvních básní, které byly kvalitní, leč nevzbudily zájem.

Vstoupil tedy k dělostřelectvu v Bostonu, kde sloužil v letech 1827-1828. Zapsal se na vojenskou akademii ve West Pointu. Ukázal se ale nedisciplinovaným, proto ho vyloučili, což definitivně popudilo jeho otce. Pokračoval v literární činnosti, nejprve jako básník a posléze autor povídek.

Ve 30. letech žil u své tety v Baltimoru. Roku 1833 konečně přišel první úspěch, kdy získal první cenu soutěže týdeníku Saturday Visitor se svým Rukopisem nalezeným v láhvi. V roce 1836 se oženil se svou sestřenicí Virginií Clemm. Také ona zemřela na tuberkulózu o 11 let později.

Roku 1835 se opět navrátil do Richmondu, kde se živil jako novinář. Psal povídky a recenze pro Southern Literary Messenger. Později redigoval časopis Gentlemen’s Magazine. Časopisy díky němu zvýšily svou prestiž, ale jeho plat byl příliš nízký, proto hledal vedlejší příjmy usilovnou literární tvorbou. Alkohol a drogy ohrožovaly jeho práci a způsobovaly mu depresivní stavy.

Smrt krásné ženy je nepochybně nejpoetičtějším tématem na světě.

 V roce 1844 se s manželkou přestěhovali na venkov do New Yorku. Pracoval pro časopis Evening Mirror, kde v lednu 1845 zveřejnil svého Havrana, báseň, která ohromila veřejnost. Nastala krátká chvíle úspěchů a slávy. Ve městě Providence vedl přednášku o svém pojetí poezie před 2000 diváky.

Jeho alkoholové a drogové dluhy ho ovšem brzy přivedly do bídy. Zemřel za nejasných okolností 1849 ve věku 40 let. Byl nalezen opilý na chodníku v Baltimoru, patrně též pod vlivem omamných látek, a okamžitě byl hospitalizován, ale z několikadenního kómatu se již neprobral.

Jeho ctitelé se schází od roku 1949 u jeho náhrobku vždycky v den básníkova narození 19. ledna. Až do roku 2009 tam neznámý obdivovatel každý rok věnoval tři růže a láhev koňaku.

Poe zanechal vskutku rozsáhlé dílo, zejména početné povídky i jejich soubory. Pouze tři z nich spojuje postava detektiva C. Augusta Dupina, který úspěšně řeší kriminální případy metodou dedukce a jenž se stal vzorem pro řadu dalších vyšetřovatelů, včetně proslulého Sherlocka Holmese. Chudý mladík se vznešeným původem se objevil v povídkách Vraždy v ulici Morgue, Záhada Marie Rogetové a Odcizený dopis (1841-1845).

Poezie je nutná k povznesení duše.

 Z rozsáhlého portfolia jmenujme samostatné fantastické povídky přelomu 30. a 40. let - Jáma a kyvadlo, Zlatý skarabeus, Démon zvrácenosti a mnoho dalších. V těchto mystických pracích dokázal mistrně zachytit stav vyprávějící osoby a ve čtenáři zanechat psychologicky promyšlenou impresi hnusu či překvapení.

Naopak romány září v Poeově díle pouze dva – Příběhy Arthura Gordona Pyma (1938) a nedokončený Deník Julia Rodmana (1840). Značnou část jeho práce tvoří také eseje všeho druhu o básnických principech, jazykových prostředcích a metodách psaní. Vydal například soubor Filosofie nábytku roku 1840.

Položil základy moderní americké literatury, zejména detektivky, hororu a science fiction. Poeův odkaz inspiroval řadu dalších autorů včetně jeho překladatele Charlese Baudelaira, Raye Bradburyho nebo J. K. Rowlingové.