Jezerní paní

Spojení minulosti s přítomností? Dokonalý počin toto! Naprosto bezkonkurenční ❤️ V první řadě musím říct, že kniha mi byla blízká hned z několika důvodů: miluji Skotsko - zbožňuji historii - pracuji na 500 let starém zámku - duchařina je něco pro mě - podobné osobní charakteristiky jako u holek... A našlo by se toho určitě i více Na začátku, cca během pěti prvních kapitol mi dělalo trochu problém se začíst, srovnat si v hlavě kdo je kdo a stejně tak zvyknout si na psaní ve třetí osobě mi vždy trvá chvilku déle... Ale pak se děj zcela rozjel na plné obrátky a já jsem nemohla odložit knihu stranou ❤️ Autorce se zde zcela bravurně podařilo popsat dva zcela odlišné světy, respektive doby, aniž by míchala styly mluvy, chování či smýšlení mezi více než sedmi sty lety... To chce velkou poklonu Postavy zde byly všechny (až na dvě výjimky - spoiler později níže) sympatické a přirostly mi k srdci. Dějová linka úžasná a opravdu byla napínavá, i když konec je bohužel jasný už od začátku knihy A romantická linka... Bože! V minulosti tak čistá a jednoduchá, v přítomnosti "moderně složitá", ale za to pro nás zcela realistická. A musím se přiznat, že po dočtení tohoto díla mi opravdu tekly slzy proudem - až tak byla kniha skvělá! Knihu tedy hodnotím jako jednu z nejlepších, co jsem kdy četla a dávám ji maximálně možné hodnocení! ❤️ --- ❗❗SPOILER ❗❗ Na konci čtení mi v hlavě zůstala jedna jediná negativní myšlenka - chtěla jsem osobně zabít tu husu Effie a toho jejího blba! Ach bože, jak mi tahle nespravedlnost vadí a asi ji nerozchodím (Pardon za citové výlevy)

Moc hezká kniha. Obě časové roviny mě bavily.

Velmi pěkné,chytne a nepustí.

Jezerní paní od Eleny Collins je přesně ten typ knížky, která vás vtáhne a nepustí. Děj se odehrává ve dvou časových rovinách – ve 13. století, kdy mladá služebná Agnes hledá útočiště na hradě Ravenscraig, a v současnosti, kdy se na ten samý hrad stěhují dvojčata Leah a Zoe. Hrad ale není jen tak obyčejné místo – skrývá temná tajemství a zvláštní energii, která propojuje minulost a přítomnost. Autorka píše stejně poutavě jako ve své předchozí knize Strom čarodějnic. Nechybí tajemno, nadpřirozeno a příjemné mrazení v zádech, které vás udrží v napětí až do poslední stránky. Doporučila bych ji i čtenářům, kterým se líbilo Tajemství pramenů od Jennifer McMahon – atmosféra je podobně tajemná a napínavá, navíc s dotekem skotské historie. Jedna věc mi ale lezla krkem – téměř na každé stránce se opakovalo slovo „jaj“. Když se objevilo podvacáté, už jsem z toho měla tik v oku.

Krasné,romantické i smutné počteníčko…napínavé,fakt úžasně napsáno…skvělá autorka,budu hledat další knihy od ní❤️