Hovínko na dortu

Knížka Hovínko na dortu je jednou z mála knih, které jsem četla, kdy autorovi věřím do posledního písmenka vše, o čem píše. Je jedinečná svojí pravdivostí a absolutní absencí ambice čtenáře oslnit. Jednotlivé povídky se liší svojí dynamikou, obsahem, někdy i stylem. Jediné, co se pravidelně opakuje, jsou citace výroků autorových i cizích ratolestí za jednotlivými povídkami, které vtipně dokreslují náladu povídek. Hovínko na dortu se nejen krásně četlo, ale dokázala jsem ho i „cítit“. V dnešní přehlcené době je radost objevit tak čistý svět zvláště, když je psaný mužem. Kniha je vhodná pro všechny bez rozdílů životních priorit. Každému nastaví zrcadlo. Mně ho nastavila dokonale. I když na první pohled působí jako lehké a zábavné čtení pro unavené rodiče, má v sobě hloubku, o které možná ani sám autor nic netuší. Určitě totiž nebylo Hovínko na dortu psáno s tímto záměrem. O to víc si autora vážím a knížku si schovám nejen ve své knihovně, ale i ve svém srdci.

Čtivě napsaná kniha, od které je těžké se odtrhnout. Autor líčí adrenalinové zážitky jedné rodiny s postupně narůstajícím počtem dětí, a to tak, že máte pocit, jako byste byli součástí této rodiny. Jak vypravěči a mnohdy i dalším zúčastněným rozumíte! Často se musíte usmívat a občas se prostě musíte chechtat na celé kolo, protože takové příběhy může napsat jen sám život, v kterém o náhody a paradoxy není nouze. Těm, kteří sami mají děti, se vrací krásné vzpomínky na divokou dobu strávenou s malými stvořeními a těm, kteří děti nemají, kniha věrohodně zprostředkuje, jaký celý balík pocitů může souviset s faktem, že jste rodič. Kniha, u které si odpočinete, zasmějete se životu a necháte se překvapovat jedinečným dětským pohledem na svět.

Už samotný název přesně vystihuje náladu knihy - dětskou bezprostřednost a rodičovskou snahu chápat a nevzdávat se. Obal knihy myšlenku jen podtrhuje a srdečně zve do světa, který vytváří děti a formují milující rodiče. Povídky jsou autentickou zpovědí Tomáše Kaprase, scenáristy (což znamená, že umí psát) a principála souboru Divadla duší spřízněných (což dokazuje hravostí a smyslem pro humor), pro kterého otcovství představuje nejen zdroj inspirace, ale samozřejmě především nekonečnou radost. Občas se sice zdá, že i nekonečnost má své hranice, ale jak se říká, konec dobrý, všechno dobré. V jednotlivých povídkách se setkáváme se všemi rodinnými příslušníky - trpělivou manželkou a vynalézavou maminkou Milenou, ambiciózním Jardou, starostlivým Mikelínem a pohodářem Martinem, k nimž se v závěru knihy přidává ještě sestřička Agáta. Autor s ohromující upřímností popisuje situace, které by si možná mnohý rodič nechal pro sebe. Díky této otevřenosti se leckdy zasmějete, zavzpomínáte na své dětství, sourozenecké rozepře a vyčerpané rodiče. Určitě už jste někdy slyšeli, že nejspolehlivější antikoncepcí je hlídání cizích dětí, já jen mohu dodat, že po přečtení Hovínka se dětí nebudete moci dočkat.

Autor napsal báječnou knihu o dennodenních radostech a strastech, které prožívá se svými čtyřmi dětmi. Nebojí se s humorem a upřímností líčit zážitky, ve kterých se najde každý z nás, kdo si svou výchovou není tak docela jistý. Kniha je velkým povzbuzením, že v tom nejsme sami. Doporučuji všem, kteří si chtějí u knížky odpočinout, pobavit se a nic neřešit.

Kniha mě velmi bavila a mnohokrát jsem s autorem soucítila nebo vzpomínala na podobně adrenalinové či nostalgické chvíle s vlastními dětmi. Humorně laděné příběhy, které zpříjemní den nejen zasloužilým rodičům.