Čarodějky (poškozená)

Od autorky moje druhá přečtená kniha. Pro mě to byl opět silný příběh. Něco mezi nebem a zemí. A nejde tady jen o stará tajemství, jde mnohem o víc. Po tragické události, kdy Debora, jedno z dvojčat málem přijde o život a skončí v nemocnici, bojuje o život a snaží se zorientovat ve svém životě, ve své minulosti. Se sestrou Táňou byly celý život jako noc a den. Co jedna milovala, druhá nenáviděla. Po čem druhá toužila, z toho měla druhá strach. Střípky minulosti vyplouvají na povrch ze starých deníků babičky Hermíny. Dozvídáme se kus minulosti o jejich matce Elen, o tátovi Alexovi, o Máje, která je dcerou Debory. Knihu prolíná vyprávění o kouzelnických trikách Alexe, o velké touze, nenaplněné lásce, o zraněních, které bolavá duše vytěsní z hlavy. Chalupa v lesích, kde po několik generací žijí jen ženy. Mužům se tam nedaří. Jako kdyby chalupu a ženy někdo kdysi proklel. Kniha je rozdělená do třech částí, ale ani to nemuselo být, celou knihou se prolíná minulost i přítomnost. Druhá polovina pro mě byl silný zažitek. Není to o tom, že by tam po sobě vrhali kouzly. Je to o souznění s přírodou, o znalosti bylinek, o starých knihách, zaklínání a prolité krvi. Není radno si zahrávat. A také dávejte pozor, co si při zaklínání přejete. Určitě doporučuji.

Přečteno jedním dechem. Příběh mě zcela pohltil a nemohla jsem se od něj odpoutat. Jakou tíži a tajemství si nese jeden rod žen čarodějek, bylinkářek. Moje první kniha od Karin a jsem nadšená.

Super cteni. Moje prvni kniha od autorky a urcite zksuim dalsi tituly. O knizce jsem i po precteni premyslela a v myslenkacj se vracela, to delam jen u knih, krere se mi libily a neco ve me zanechaly

Kniha naprosto předčila mé očekávání. Po pročtení několika hodnocení těch, jsem věděla, že ji buď budu milovat nebo ji ani nedočtu. Přečetla jsem ji jedním dechem(díky za víkendy). Příběh je hodně zamotaný a postupně se rozmotává. O zvraty není nouze. Je to o lásce, naději, nepochopení, závisti... O touze urvat si pro sebe kus štěstí a lásky... O rodinných tajemstvích... Trošku mi připomněly Žítkovské bohyně...

Musím říct, ze mi chvíli trvalo než sem se zacetla a říkala sem si ze to bude další kniha vztazích v rodině ale ten konec ? Ten mě rozsekal, už někdy za půlkou sem si říkala ze mi tam něco nehraje a tusila sem ze tam bude něco víc. Ale to co se stalo sem nečekala vůbec