Bezčasí

Obdobie, ktoré sa objaví raz za sto rokov. Svet sa na dvanásť hodín „zastaví“, bohovia zostúpia na Zem, stanú sa smrteľnými a ktokoľvek môže zaujať ich miesto, ak ich zabije. Začína sa lov… alebo možno nie? Príbeh sa odohráva v alternatívnej realite, kde bohovia nie sú len súčasťou dávnych legiend, ale sú dôležitou súčasťou sveta. Kniha je rozdelená na tri časti a odohráva sa v Brne, v roku 1932 a potom o sto rokov neskôr, v roku 2032. Čo ma zaujalo hneď na začiatku, bola originalita námetu. Koncept Bezčasí je nápaditý, dobre premyslený a výborne vystavaný. Najmä prvá polovica knihy má skvelé tempo, atmosféra je pohlcujúca a držala ma v neustálom napätí. Postáv nie je veľa, čo umožňuje každému charakteru naplno vyniknúť a zároveň skrývať vlastné tajomstvá. V druhej časti pribudnú nové postavy, no okrem Medy si ma už žiadna nezískala tak ako tie pôvodné. Celý dej sa odohráva v priebehu dvanástich hodín, čo knihe dodáva dynamiku. Nič nie je navyše, všetko má svoje miesto, a pritom sa text číta ľahko a plynulo. Oceňujem, ako autorka pracuje s mytológiou, každý boh má svoj príbeh, svoje miesto vo svete. Vďaka tomu pôsobí všetko živo a prirodzene. Zároveň sa v príbehu nenásilne otvárajú témy ako smrť, dôsledky našich činov, či otázka, čo vlastne znamená stať sa bohom… alebo človekom. Nie je to len príbeh o bohoch a ľuďoch – je to aj o nás. Prinúti vás zamyslieť sa, čo by ste v takej situácii spravili vy. Ak by som mala niečo vytknúť, tak je to záver. Pôsobil na mňa trochu uponáhľane a miestami prekombinovane, niektoré časti by si zaslúžili viac priestoru. Pár strán navyše by knihe určite neuškodilo. Aj keď je príbeh uzavretý, cítiť v ňom jemne otvorené dvierka a ak by prišlo pokračovanie, určite by som po ňom siahla. A ešte niečo, úplne na konci som si uvedomila jeden detail, ktorý som vo fantasy knihách zatiaľ veľmi nevidela. Niečo, čo ma príjemne prekvapilo. Ale nebudem prezrádzať,aj tak je veľa vecí, ktoré by som rada spomenula, ale bol by to spoiler. Skrátka, treba si to prečítať.

Nejsem si přesně jistá, čím mě kniha tak zaujala - jestli námětem, stylem psaní či postavami. Tak nebo onak jsem si čtení užívala a hltala jsem jednu stránku za druhou. Líbilo se mi, jak byly vystavěné postavy - to, jak spolu fungovaly, jaká mezi nimi byla chemie, jak každý správně zapadal do své doby a jak se vyvíjely. První část se mi asi líbila nejvíc, už proto, že mi byla sympatická Dora a užívala jsem si momenty se Šimonem. Jeho hlášky mě opravdu bavily. Co mi ale trošku vadilo, a pořádně zamotalo hlavu, byla "babička babičky". Můj mozek odmítal přijmout fakt, že za sto let mohlo být tolik generaci, aby Medy babička mohla mít babičku v roce 1932. Na chvíli mě to rozptylovalo a odvádělo mou pozornost od děje. Na knize ale chyby neshledávám a naopak se těším, až si přečtu nějaký další autorčin příběh.

Tuto knihu nelze nechat bez povšimnutí. Je to pozvánka do světa kde na 12 hodin přestávají vládnout bohové a každý je může nahradit, tím že je zabije. Tak jako Krev pro rusalku, tak i tato kniha si zasloží přední místo v knihovně.

Dvanáct hodin, jeden den, jednou za sto let se rozběhne Bezčasí. Bohové se stávají smrtelnými a jejich kněží se je snaží ochránit. V prvním Bezčasí si vás autorka oťukává jako ryba návnadu, aby vás v druhé části zasekla a táhla příběhem. Zažijete na vlastní kůži, když ve společnosti přestanou na jeden den platit pravidla. Taková "Očista a Na hraně zítřka" fantasy perem Kristýny Sněgoňové. Nepoučitelné lidstvo, které bude vždycky chybovat a 12 hodin je sakra málo chybu napravit. Sakra, dlouho jsem si chtěl přečíst něco v tomhle stylu. ➡️ A protože Kristýna umí vtáhnout do příběhu, tak jsem si to pořádně užil. Být součástí příběhu, teda alespoň jménem, posunulo příběh o lvl vejš a o to víc jsem si to užil

Skvela cetba, cetla jsem cely statni svatek a nemohla se od toho odtrhnout.