Paví hody E-kniha

Styl psaní a nádherná čeština pana autora mě dostává do kolen. Již třetí kniha, kterou jsem od něj přečetla a jsem stále stejně nadšená. U této knihy musím také vyzdvihnout překrásnou obálku knihy, i ilustrace uvnitř knihy. Jakmile jsem si v anotaci přečetla, že se jedná o kroniku jedné rodiny, potažmo jedné vesnice, tak jsem měla hned jasno, že ji číst musím, protože přesně tato témata čtu velmi ráda. V této knize jsem se dočkala i velmi barvitých popisů všeho a všech. Tím nemyslím zdlouhavých popisů, ba naopak, barvité bylo vylíčené, které ve mě vzbuzovalo velkou představivost a kniha se mi před očima odehrávala vlastně jako film. Za sebe můžu, a chci, velmi doporučit.

Paví hody jsou krásná kniha po vizuální stránce, ale i po obsahové. Je to typ knihy, která Vás nutí číst některé pasáže znovu. Ale také je to kniha, která Vám musím sednout do momentální nálady. Věřím, že až se k ní jednou vrátím, budu již naladěna více. Pro mě bylo začítání se těžší a postupem příběhu o jen zvolna polevovalo. Nicméně zanechala ve mě silný dojem. Rozhodně doporučuji.

Paví hody mají opravdu nádhernou obálku, která zaujme na první pohled. Uvnitř najdete další ilustrace od Sabiny Chalupové. Musím říct, že moc povedené. Kniha podle mě není úplně pro každého. I já jsem k ní hledala cestu, která byla ze začátku trochu trnitá, ale postupem času rozkvetla a úplně mě pohltila. Pan autor má svůj specifický styl psaní. V knize najdete hodně přirovnání, pocitů, přání a zajímavých myšlenek. Někdy se můžete ve všech těch myšlenkách až ztrácet. Budete si muset přečíst odstavec ještě jednou, aby Vám něco neuniklo, ale má to svou hloubku. Spousta vět vede k zamyšlení a je zde vidět krásná hra se slovy. Jednou se nad knihou zasmějete, podruhé můžete uronit slzu. Je to kniha plná emocí a životních křižovatek. Vypráví o tom, jak plyne život na vesnici v meziválečném, válečném a poválečném období. Děj se odehrává převážně v Horním Jelení, kde se odvíjí život několika místních obyvatel, především jedné z rodin. Kniha nás provází obdobím mezi lety 1918 - 1946. Je zde vykreslený klasický život té doby. Jak byli lidé poznamenáni první světovou válkou a jak se připravovali na válku, která měla přijít, jaké měli touhy a jak se jim žilo. V některých situací z období druhé světové války až mrazí. A co jsou vlastně Paví hody? A jaké životní zvraty nám kniha přinese? Za mě knihu určitě doporučuji. Ne každému sedne styl psaní, ale určitě stojí za vyzkoušení. Své čtenáře si bezpochyby najde. Při čtení knihy jsem měla pocit, že život ubíhá závratnou rychlostí a člověk si nestíhá užít vše, co by chtěl. Nikdy nevíme, co nám osud přichystá, kam nás zavede a na jak dlouho to bude. Je to pro mě svým způsobem zvláštní kniha, ale tak nějak krásně zvláštní.

Kronika jedné rodiny, jedné vesnice. Dostáváme se do východních Čech, do vesnice Horní Jelení a sledujeme zdejší obyvatele, jejich tajemství, démony i to, jak se oddávají pavím hodům. Příběh nás zavede i do Trutnova a Trenčína a budeme netrpělivě čekat na vyvrcholení jednotlivých částí příběhu. Miluji knihy z edice Tvář od Vyšehradu, i knihy Jana Štiftera. Když je navíc situována do východních Čech, poblíž mého bydliště, tak je jasné, že si mě kniha Paví hody získá. A je to tak, čtení jsem si neskutečně užila. Od prvních stránek mě příběh zaujal. Ač je začátek tajemný, nevíme, kdo jsou hlavní postavy, ani proč jsou tam, kde se právě nacházejí. Ale právě proto, jsem potřebovala zjistit a odhalit více, jsem se okamžitě ponořila do příběhu. Střídají se tu různí vypravěči, na různých místech, v různou dobu, ale vše je jasné a přehledné. Při čtení se ve mně střídaly pocity radosti i smutku. Chvíli jsem se usmívala, chvíli se mi chtělo brečet. Kolikrát autor dokázal šokovat a v poklidném příběhu bylo najednou tolik smutku. Tajemství nám odkrývá postupně. Při čtení jsem byla napnutá a autor vždy ve správnou chvíli odhalil zase další kousek, další střípek skládačky. Moc mě bavily barvitě popsaná místa (a to doslova). Vše mi vyskakovalo před očima, vše jsem viděla a prožila a rozhodně mě to nenechalo chladnou, nejedna slzička ukápla. Konec byl pro mě nečekaný, avšak nebyl překvapivý. To, jak autor píše, jak skládá věty, jaká používá přirovnání, to je taková nádhera. V jeho knížkách si užívám každé napsané písmenko, vždy mě to pohladí po duši. Miluji jeho styl. Název knížky a obal ve mně vyvolal určité představy, ale po dočtení se na celou knížku budu koukat jinak. Nádhera.

Paví hody vás zavedou na českou vesnici do první poloviny minulého století. Jednotlivé osudy obyvatel Jelení dohromady utváří jeden bolestný příběh, který dokazuje to, jak byl osud k našim prarodičům a praprarodičům krutý . I přestože historických románů z českého prostředí přibývá poslední dobou jako hub po dešti, Jan Štiftr nám dokazuje, že toto téma ještě vůbec není vyčerpané a pořád nám má co nabídnout. Mě osobně Paví hody nejvíc učarovaly stylem vyprávění příběhu, který bych přirovnala k Zuzaninu dechu od Jakuby Katalpy. I když může odtažitý styl vyprávění někomu dělat problém v začtení se, nakonec začne bedlivý čtenář vnímat všechny ty myšlenky a osudy hlavních hrdinů, které nám autor podává tak trochu mezi řádky. K Pavím hodům si tedy sedněte, až na ně bude mít čas. Až budete mít čas a náladu pomalu číst slovo od slova a obdivovat krásu českého jazyka a to, co vám knížka předá, aniž byste si to doslova přečetli.