Každý něco tají E-kniha

Známá filmová režisérka (mj. Musím tě svést, Fair Play) vstupuje podruhé na pole literatury. Po úspěšném „románu ze svého života“ Moje pařížská revoluce (2014) nyní přichází s „románem ze společnosti“ Každý něco tají. Příběh z prostředí filmových herců a jejich všedních i svátečních dní nabízí nejen poutavé a napínavé čtení, ale klade také otázky, v jaké společnosti žijeme a jaké etické mantinely jsme schopni svému jednání klást. Čtenář bude vtažen do děje, kde se dobrá vůle náhle obrátí v pomluvu, kde ochota pro někoho něco udělat může být lehce zneužita. Známá herečka Lucie musí sehrát svůj osobní zápas nejen s bulvárem, jehož se stane obětí, ale i s nedůvěrou svého okolí a nakonec hlavně sama se sebou.

Andrea Sedláčková znovu dokazuje, že se stejným citem a bravurou, s jakou točí filmy, je schopna napsat příběh, od něhož se nebudete moci odtrhnout. 

Andrea Sedláčková se narodila v Praze v roce 1967. Ve třinácti letech začala hrát ve filmech, od patnácti let působila v amatérském divadle a zároveň studovala na Akademickém gymnáziu ve Štěpánské a na večerní Konzervatoři pro pracující, kde napsala pod vedením Ivana Vyskočila své první autorské texty. Na FAMU chodila do jednoho z nejsilnějších scenáristických ročníků, jaké se kdy urodily. Kromě Jana Hřebejka a Petra Jarchovského zde byl ještě Igor Chaun, ale také třeba Martina Zbořilová (dnes Formanová) či pozdější vůdce náboženské sekty Jan Parsifal Dvorský.

Poté co redigovala školní časopis Kavárna a podepsala Několik vět, které též šířila mezi spolužáky, si ji předvolali na StB do Bartolomějské. Výslech nebyl nijak zvlášť drsný, přesto měla jasno – v této zemi dál být nechce. Emigrovala v létě roku 1989 do Paříže, kde získala pocit, že někam patří; že právě mezi zdejšími intelektuálními emigranty našla spřízněné duše. Překonala depresi a po roce práce nekvalifikované uklízečky, kdy se naučila mluvit francouzsky, se přihlásila na filmovou školu na katedru střihu. Ve Francii se jí narodil syn Karel a dcera Anna.

Žije mezi Prahou a Paříží, kde stříhá celovečerní filmy, byla nominovaná na prestižní cenu César. V Praze natáčí filmy podle vlastních scénářů. Její osobní příběh „té, jež prošvihla historii“ jí přihrál první práci – televizní dokument Co jste dělali v listopadu? o lidech, kteří se podobně jako ona nemohli účastnit revoluce. Pokračovala řadou dokumentárních portrétů, pak přešla na poloautobiograficky laděné televizní filmy: Ze života pubescentky, Můj otec a ostatní muži, Krásný čas, Opravdová láska. Podle předlohy Josefa Škvoreckého natočila Rytmus v patách.

Filmovým debutem Andrey Sedláčkové byl v roce 2000 thriller Oběti a vrazi s incestní tematikou a posléze natočila v roce 2002 snímek Musím tě svést, který kombinoval milostnou zápletku s politickými motivy. V roce 2014 měl premiéru její dokumentární film  Život podle Václava Havla a také celovečerní hraný film Fair Play o komunistickým státem organizovaném dopingu v osmdesátých letech.

Na knižním poli debutovala v roce 2014 románem Moje pařížská revoluce, který mapuje její emigraci do Francie, zatímco v Československu propuká sametová revoluce. Její druhá kniha Každý něco tají je společenským románem ze současnosti.

Sdílet