Vánoce jsou konečně tu! Někteří z nás možná ještě dopékají poslední várku cukroví, balí zbývající dárečky nebo je dokonce teprve shánějí. Všichni se ale celou dobu těšíme na dvě věci: ODPOČINEK a ČTENÍ. Redaktoři našeho Dobrého blogu si pro vás připravili krátké shrnutí, jak Vánoce tráví oni, a především CO se chystají číst. Přejeme vám dobrovskou počtenou a hlavně: KRÁSNÉ VÁNOCE!
Jirka Klimeš
Nesem vám noviny, rozjímejte. Bylo by typicky vánoční začít právě takhle, ale mě na koledy moc neužije, spíš dávám přednost pořádnému čtivu, a proto místo tisku přináším nějaké ty knihy. Recenze byly napsány, resty splněny a já mám již zcela volnou ruku. Jelikož knihomol nikdy nespí a zahálka se nepřipouští, rozhodl jsem se vrátit ke kořenům a doplnit si chybějící romány od literární legendy světa sci-fi, Adriena Tchaikovskyho. Jak Děti zmaru, tak Děti času, se mi zaryly hluboko pod lebeční kost a staly se mojí součástí navždy. Zamiloval jsem si to.
Mým novým parťákem pro čtecí dny se stal román Klec duší, který klame tělem, a to doslova. Navenek kniha průměrné délky, uvnitř nabušených téměř 600 stran, navíc s použitím netypicky malého fontu, takže mám pocit, jako by těch stran bylo dvakrát tolik. Je velkou ironií, jak je vyznění příběhu absolutně nevánoční a působí naopak těžce, hutně, až trýznivě. Ideální! Příběh tedy popisuje svět, ve kterém Slunce pomalu umírá, planeta je plná všelijakých zrůd a lidská práva jsou každému k smíchu. Stefan Advani byl odsouzen k doživotí na Ostrově, věznici proti které působí Alcatraz jako víkendový wellnes pobyt se snídaní v ceně. Pravdivost tvrzení potvrzuje Maršál, krvežíznivý velitel zařízení, pro kterého je střílení vězňů stejně běžné jako šťourání se párátkem mezi zuby. Se zatajeným dechem sleduju, jestli tímhle peklem dokáže Stefan projít, a držím mu palce.
Tak si užijte vánoční pohodu s dobrou knihou a mějte se krásně. Na přečtenou.
Už se těším na Vánoce. Udělám si pohodu, pustím si příjemnou hudbu, třeba blues – u toho se dá i něco uvařit nebo trochu poklidit, a pak si zalezu pod hebkou deku a budu si číst. To přímo miluji. Jste zvědaví, jaká knížka to bude letos? Určitě nebude jenom jedna!
Není to sice přímo vánoční žánr, ale Stephena Kinga vynechat nemohu – už jen kvůli jeho skvělému hudebnímu vkusu. Vybrala jsem si novinku, kterou Stephen King napsal pod pseudonymem Richard Bachman s názvem Blaze. Pozor – název není v českém významu, ale v anglickém! Je to jméno mizery, který se rozhodne unést dítě. Jak to dopadne bude prý hrůza. Sněhová bouře v mainských lesích, únosce a oběť na útěku – to zní slibně - jako pravá Kingovština.
Abych všechno trochu zjemnila, pustím se teď do detektivky s mým oblíbeným Hercule Poirotem. Vražda atraktivní dívky ve vlaku v Záhadě Modrého vlakumě láká! Napětí zůstane, přibyde humor a brilantní Poirot. Agatha Christie, to je klasika, kterou se nikdy netrefím vedle.
Tak, a konečně se můžu s čistým svědomím vrhnout na nějakou vtipnou a z gruntu českou knížku pro ženy. Knížka Mezi nebem a peklem zdá se splňuje všechny předpoklady. Ivanka Devátá dokáže svým humorným pohledem život (s muži) krásně odlehčit. Je kritická i sebekritická, a zároveň laskavá a nad věcí. Už se těším!
Je ale možné, že všechno bude jinak. Kdo ví, co mi Ježíšek nadělí pod stromeček. Třeba to budou úplně jiné knížky, anebo tam nebudu mít nic, protože jsem možná zlobila… To pak hned po Vánocích poběžím do knihkupectví a ty svoje knížky si koupím sama. Takže je vlastně všechno v pořádku.
O těchto vánočních svátcích toho asi moc nepřečtu. Respektive přečtu, protože se budu učit na zkoušky a zpracovávat seminární práce, ale tento druh čtení mi ovšem přinese radosti pramálo. Pokud bych ale nebyla (jako každosemestrálně) v tak šíleném skluzu a přeci jen bych si našla nějaký miniprostůrek pro čtení čehokoli neodborného, mám tu na to-read listu pár adeptů.
Jakožto skalní fanynka Sharon J. Bolton se určitě plánuji začíst do její nejnovější knihy s názvem Prasklina. Autorka nás opět zavede na odlehlý ostrov plný nádherné drsné divočiny, kde se odehraje nádherný drsný thriller, z něhož mě bude mrazit i v křesle pod dekou s hrnkem kakaa v ruce. Hlavní hrdinku bude pronásledovat z vězení právě propuštěný vrah a to na ostrově zažít nechceš…
Nedávno jsem na Netflixu viděla skvělou filmovou trilogii Ulice strachu s tematikou čarodějnictví, která se z části odehrávala v sedmnáctém století, takže jako další na seznamu mám nejnovější youngadultovku od Yoli s názvem Čarodějnice. Ta podle anotace slibuje dechberoucí příběh ze sedmnáctého století o ženské síle, čarodějnictví, zlobě, pomstě a poutech, která nás svazují...
Hlavní hrdinka Evey bude čelit dilematu, zda pomstít svou matku, která byla brutálně zavražděna lovci čarodějnic nebo se raději soustředit na péči o svou mladší sestru. Jasně, není to právě příběh, který by dokázal navodit tu správnou vánoční atmošku, ale myslím si, že po vydatné večeři, hromadě cukroví a rozbalování měkkoušů, budu mít těch Vánoc tak akorát
Vánoce jsou tu, a přestože je vše okolo prosyceno vánoční atmosférou, já jsem stále tak trochu Grinch. Na mě vánoční nálada přijde vždy až na Štědrý den, kdy dům provoní smažený kapr. To je totiž znamení, že všechen ten shon je konečně za mnou, já si mohu dát nohy nahoru a vzít do ruky nějakou knihu. Letos mám dva jasné favority, na které se chci vrhnout:
Praštěný (Kevin Hearne)
Nebyla bych to já, abych na seznamu neměla nějaké fantasy. A tohle je přesně ten typ oddechovky, který budu po tom předvánočním stresu potřebovat. Kroniky železného druida mají výborného hlavního hrdinu, svižné tempo a každý díl je doslova promenádou nejrůznějších nadpřirozených bytostí.Když k tomu přidáte mluvícího psa Oberona a velkou dávku vtipu (opravdu se vždy směju na celé kolo, a to se mi jen tak nestává!), je to prostě dokonalý lektvar na dobrou náladu.
Illuminae (Amie Kaufmanová, Jay Kristoff)
Akta Illuminae mi na můj TBR seznam přibyly relativně nedávno. Když se mi však tato netradiční série dostala do ruky, bylo rozhodnuto. Proč netradiční? Grafické zpracování Akta Illuminae je totiž naprosto jedinečné a já se okamžitě zamilovala. Příběh se odehrává v budoucnosti, kdy se dvě korporace perou o jednu planetu. Jenže její obyvatele před útokem nikdo nevaroval a hlavní hrdinka Kady musí v tu ránu bojovat o svůj holý život. A aby toho nebylo málo, je nucena se spojit se svým bývalým přítelem, kterého nesnáší. Spojení sci-fi se špetkou romantiky je zkrátka voda na můj mlýn a já se nemůžu dočkat, až se do ponořím do čtení.
Letos jsem nebyl moc zdrženlivý v oblasti čerpání dovolené, a tak už mi na vánoční svátky vůbec žádná nezbyla. Můžu z toho obviňovat vesmírné ještěry nebo svého zaměstnavatele, ale faktem zůstává, že si za to můžu sám, a že mi na čtení ve svitu vánočního stromečku tolik času nezbude. I tak ale hodlám pojídání cukroví a popíjení vaječného likéru prokládat čtením a samozřejmě i cvičením a běháním, abych neměl proleženiny. Knihy pro tento pohodový čas už mám v knihovně připravené ve speciální „nepřečtené“ poličce.
Leží tam v první řadě kniha Zrazená koruna od Andrewa Mortona. Protože co může lépe navodit sváteční atmosféru než napojení britské královské rodiny na nacistického vůdce. Beru to jako takový prequel k seriálu The Crown. Navíc když už vám hrozí nějaké rodinné patálie při svátečních návštěvách, je dobré si připomenout, že se dějí i horší věci v lepších rodinách.
Potom tam mám knihu Můj život v červené a bílé od Arsene Wengera. Kdo by neznal, tak se jedná o bývalého a legendárního trenéra severolondýnského fotbalovéhu klubu Arsenal. Tento tým je moje absolutní srdcová záležitost, a proto si myslím, že si zaslouží místo u sváteční tabule.
Poslední knihu, kterou budu určitě číst je Průvodce světem fermentace podle Farmhouse Culture, kterou napsali Kathryn Lukas a Shane Peterson. Minimálně přečtu jeden nebo dva recepty, protože jsem zrovna dost propadl kvašení. Takže kromě plnění „vosích hnízd“ budeme u nás plnit zavařovací sklenice blahodárným zelím.
Letošní vánoční svátky jsou pro mě naprosto odlišné oproti těm předešlým, ale přesto jsem se na ně těšila nejvíce za poslední roky. V minulosti to pro mě byly spíše svátky, které jsme tak nějak „přežili“, případně když byla možnost, tak jsme rádi odjížděli a možná i trochu utíkali před tím největším vánočním stresem do zahraničí. Letos je to však jinak. Začátkem prosince jsme doma přivítali nového člena naší domácnosti a tak budou mít Vánoce konečně tu pravou jiskru. Tedy alespoň pro mě.
Co však na Vánocích mám každý rok ráda, tak je taková ta poklidná atmosféra, kdy mám konečně čas si přečíst hned několik knížek a nechávat vše tak nějak samo plynout. Možná to bude letos trochu naivní představa s novorozencem, ale to vše ukáže čas.
A pokud se nezmýlím a mé plány vyjdou, tak mám na svém seznamu hned několik knížek, na které se opravdu těším. Tak jako každoročně, i letos jsem nezanevřela na svoje milovanékuchařky a tentokrát už se nemohu dočkat, až prolistuji a možná i upeču něco z cukrářské bible Fámozní2 od Mirky van Gils Slavíkové. To je vždy sázka na jistotu a kromě sledování jejího profilu na instagramu, kde Mirka často peče „online“ je tohle příjemné rozptýlení.
A pokud zbyde i trocha toho přebytečného času moc ráda bych se věnovala Tajemství od Radky Třeštíkové, které je dle kritiků trochu kontroverzní knížkou a případně přečetla i novinku od Patrika Hartla 15 roků lásky, protože jeho smysl pro humor je mi víc než blízký.
Tento rok jsem si řekla, že vánoční pohodu využiji k dočtení knižních restů, abych do nového roku vkročila s takříkajíc čistým knižním štítem. Uvidíme, jestli se mi toto poněkud ambiciózní předsevzetí povede dodržet, každopádně na mne čeká velký žánrový mix. V plánu je totiž jak fantasy, tak i romantika a nezanevřu ani na thriller.
Zejména si brousím zuby na „Aurora – plane“ z pera hvězdného autorského dua Kaufmanová a Khristoff. Dále je v plánu oddechová jednohubka v podání Jo Watson, konkrétně titul „Já a ty, navždy“. V neposlední řadě bych ráda pokořila dvě girlpower knihy, kterým poslední dobou fandím čím dál, tím více, a to sice „Dámský gambit“ & „Pánský klub“.
Na Vánocích mám zdaleka nejradši klid a rodinnou pohodu. A u mne neproběhnou asi nijak výjimečně – ponesou se v duchu odpočinku u vybraných nejlepších vánočních filmů (v čele s první Smrtonosnou pastí samozřejmě) a spousty knižních restů, které všechny pravděpodobně přečíst nestihnu. Protože určitě nejsem jediný milovník knih, který jich má nasysleno více, než by stíhal přečíst. K jakým dílům bych se ale rád dostal?
První v pořadí je titul, na který jsem se letos asi nejvíce těšil a mám ho již rozečtený – Tenkrát v Hollywoodu od mého milovaného Quentina Tarantina. Kniha se skvěle doplňuje s filmem a poskytuje nové, netušené příběhy postav, jež jsem si už v hrané podobě zamiloval. Překvapuje mne, že je slavný režisér i obratným spisovatelem.
Ve stínu úchvatné filmové adaptace režiséra Denise Villeneuvea teď leží i její knižní předloha, a já si sypu popel na hlavu za to, že jsem tuto sci-fi klasiku ještě nečetl. Duna mi spočívá v knihovničce už moc dlouho, a proto po ní sáhnu naprosto jistě. S o to větší radostí, že hrdě vlastním její ilustrované vydání, které je opravdu nádherné. A jelikož je venku zima, pouštní planeta Arrakis se mi jeví jako ideální destinace.
Můj příspěvek uzavírají dva mistři hororu, a sice Darcy Coates, od které mi učarovala její nová kniha Fantom z Blackwoodu, a můj oblíbenec Stephen King, jemuž už jsem trestuhodně dlouho nevěnoval čtenářskou pozornost, jež protentokrát pravděpodobně ulpí na Geraldově hře.
