RECENZE: Rekonstrukce

Že přežít ještě neznamená žít, dokazuje Viktorie Hanišová ve své nové knize Rekonstrukce. Podobně jako v předchozích jejích příbězích i nyní volila křehké, ale vážné téma. V pořadí již třetí autorčin román ukazuje, jaké dopady může mít rodinná tragédie na dítě, které se právě psychicky formuje a následně, jak může ovlivnit celý jeho život.

Ten Eliščin byl až do jejích devíti let zcela normální. Změnil se však během jednoho dne, když doma našla mrtvou matku i malého bratříčka Mikyho. Vše napovídá tomu, že hrůzný čin spáchala sama Eliščina matka a následně se zabila. Po otci není ani vidu ani slechu a malé holčičce se tak rozbije během chvíle to nejcennější, co dítě potřebuje – rodina. Začíná tak dlouhá Eliščina životní etapa. Vyrůstání takřka o samotě u tety Leonie…

„K narozeninám i k Vánocům jsem dostávala spoustu dárků a za vysvědčení mě teta pokaždé pozvala do cukrárny na zmrzlinu. Dvakrát do roka mě vzala do kina a jednou se mnou dokonce zašla do zoologické zahrady. Měla jsem zkrátka všechno, co jsem chtěla. Nic z toho, co jsem s tetou prožívala, ale nepřipomínalo skutečný život.“

Čím je Eliška starší, tím více ji hlodají otázky, na které nikdy nedostala odpověď. Proč to vlastně matka udělala? Trpěla psychickou poruchou nebo policie tehdy pochybila a její mámu s bratříčkem zabil někdo třetí? Proč se o ní její vlastní otec nezajímá? Eliška prahne po vysvětlení, a tak se pustí do svého vlastního pátrání, kterým prokládá své studium na fakultě architektury ČVUT. Avšak připadá ji, že se dostává stále do stejných slepých uliček. Navíc intenzita jejího pátrání nabírá na nebezpečné intenzitě a mění se takřka v posedlost…

Co bych vytkla, je jednoznačně zakončení knihy, které jsem si v průběhu čtení vykonstruovala poměrně jinak a myslím, že mohu mluvit za více čtenářů, že jiný konec by knížce slušel poněkud víc. Avšak pokud nepočítám závěrečné rozčarování, musím hodnotit kladně. Příběh má „sílu“ – vtáhne vás do děje prakticky okamžitě, místy vám bude úzko (v případě, že jste čtenářka-maminka se připravte na skutečně těžké čtení) a budete nuceni číst dál a dál.

Rekonstrukce je dozajista podmanivým románem, avšak nepovažuji ho za čtení pro každého. Rozhodně se bude líbit všem čtenářům Viktorie Hanišové a také těm, kteří by si rádi přečetli knihu, která nebude pro změnu nabitá akcí, ale spíše psychologií hlavní hrdinky. Čtenář má možnost sledovat její vývoj od dětství do dospělého věku a prožívat všechny její úzkosti, malé radosti, ale i strasti a snahy o získání životní rovnováhy.