RECENZE: Outsider

„Strašidelná rozkoš pro nekonečnou legii Kingových fanoušků.“ (Newyorský časopis Kirkus Reviews)

Stephen King – autor téměř šedesáti knih se vrací zpět. Můžeme ho s klidným svědomím nazvat klasikem a klasický horor, na jaký jsme u něj byli vždy zvyklí, s sebou také přináší. Jeho tajemné pojetí zla, nacházejícího se kolem nás, ale dřímajícího i v nás samých, opět přimělo dokonce i filmové tvůrce k natočení televizní minisérie. Předlohou jim byla nová kniha, kterou Stephen King vydal v květnu 2018. Jmenuje se The Outsider.

„Tohle je ten pravý děsuplný King, na kterém jsme vyrůstali, jeho instinkty, jak vyvolat hrůzu, jsou pevné a nedotčené časem.“ (web The A.V. Club)

Jsem ráda, že nakladatelství Beta Dobrovský zachovalo v českém vydání jak název knihy, tak i její původní obálku, která je úžasná a zvláštní – dokonce i na omak. Ponořila jsem se tak do čtení s očekáváním čehosi tajuplného, děsivého, a zároveň (jak už to u Kinga bývá) i duše zpytujícího.

„Přesto ten poslední obličej, ten, který přetrval nejdéle a byl téměř jistě cizincovým skutečným obličejem, byl naprosto nepopsatelný. Byla to tvář kohokoli, koho jste mohli potkat na ulici, v jednom okamžiku ho zahlédnout a v příštím zapomenout….“

Děj, tak jako u většiny Kingových románů z posledních let, začíná kriminální zápletkou. V malém oklahomském městečku Flint City dojde k odporné, zdánlivě sexuálně motivované, brutální vraždě jedenáctiletého chlapce. Detektiv Ralph Anderson zatkne místního, všemi oblíbeného trenéra baseballu, Terryho Maitlanda. Obviní jej a želízka mu nasadí demonstrativně, přímo na hřišti, před očima davu fanoušků, obyvatel Flint City a Terryho manželky Marcy a jejich dvou malých dcer.

Tento počin se později ukáže být tou největší chybou Ralphova života. Jak se totiž postupně dostává hlouběji do vyšetřování, zatímco je Terry Maitland ve vazbě, začínají se objevovat značně znepokojivá fakta, na která Ralphu Andersonovi, ale ani vám, nebude rozum stačit.

A tady už opět začnete poznávat vašeho starého dobrého přítele Stephena Kinga. Z detektivky se stane horor, a to se vším všudy, včetně nových neotřelých nápadů, které do příběhu vložil. Hlavní podezřelý má totiž dokonalé alibi. Také jste se lekli, že čtete Agathu Christie? Tak z tohoto omylu vás autor rychle vyvede. Budete pomalu ale jistě z položených otázek čím dál zoufalejší. Jak může být někdo ve stejný okamžik na dvou místech? Kdo tady lže, pokud vůbec a komu z očí trčí brčka?

Otázek bude mnohem víc, avšak na pomoc vám přijede, i se svým „veselým pleskačem“, svérázná soukromá vyšetřovatelka Holly Gibneyová (komu je povědomá z Kingovy trilogie s Billem Hodgesem, nemýlí se). Vezme vás za srdce a věřte mi, že bez ní a její pohádky o El Cucovi, by všechny otazníky zůstaly na svých místech. Podaří se jí také otřást základy Ralphovy nedůvěry, a to bude dobře, sami uvidíte. Po všech těch tápáních po hřbitovech, opravdu záhadných místech a ve vlastní mysli, vás nakonec čeká téměř nesnesitelně napínavé a překvapivě jednoduché rozuzlení. Vše do sebe zapadne a vy si konečně oddychnete. Zaslouženě. Troufám si totiž tvrdit, že téměř pět set stran, které jste před tím přečetli, vám nedalo ani na chvíli spát.

„Vzadu ve stodole někdo stál. Jack tiše vykřikl, sáhl si k boku po zbrani, a zjistil, že ji nemá. Jeho glock byl v malém trezoru, který vozil v autě. Upustil baterku. Shýbl se pro ni a ucítil, jak se mu vodka hrne do hlavy, ne tak, aby byl opilý, ale dost na to, aby se cítil oslabený a nejistý...“

Pokud jde o mne, přestože jsem se zpočátku musela dost soustředit, abych se orientovala – tři stejní (i když tak odlišní!) muži na dvou místech ve stejnou dobu nejméně třikrát – měla jsem z knihy ohromný zážitek. Neděsila mě jen Kingova typická mistrovská vyjádření atmosféry, popisy prostředí a profilů dvou postav se všemi jejich nuancemi a psychologické úvahy, jimiž se celý román jen hemží. Hrůzu ve mně vyvolávaly, stejně jako v jeho knize Pod kupolí, následky tzv. davové psychózy. Co ta jen dokáže! Zvláště na maloměstě… Nic proti ní nezmůžete, prostě tu je, ať už ve velkém či malém měřítku, a čeká na svou příležitost. Myslím, že to Stephen King právě chtěl. Abychom se už konečně, my lidé, probrali.

„Když se na ty lidi dívá, ví to, pomyslel si Ralph. Lidé, jejichž děti učil, lidé, jejichž děti trénoval, lidé, kteří k němu chodili na konci sezony na barbecue. Ti všichni si přáli, aby zemřel.“

 A zda se moje počáteční očekávání naplnilo? Tak to už nechám na vás…