RECENZE: Drahá ženo

A pak je tu její druhá kniha s tajuplným názvem Drahá ženo. Jedná se o thriller, který je tak trochu psycho a zároveň plný drama. Za mě to není typ knih, které bych četla pravidelně, ale jednou za čas na ně mám zkrátka zálusk. Osobně nemám moc ráda dlouhé a táhnoucí se zápletky, slepé cestičky a postavy, které se chovají nepochopitelně, ale naštěstí tomu tak nebylo ani u této knihy.

Po celou dobu se setkáváte s Beth, Marcusem a Jeffreym. Máte možnost tak vidět pohled hned ze tří různých stran, vnímat jejich pocity, ale i emoce. Pro čtenáře, který nemá na svém kontě příliš načtených knih to může být lehce matoucí, ale osobně si myslím, že to autorka pojala velmi rozumně a nepřeskakuje z jedné postavy na druhou. Hezky se dá v příběhu orientovat, což mě vyhovuje.

Beth je zde napasovaná do role představitelky týrané ženy, která utíká před svým dosavadním životem a očekává tolik vytouženou svobodu.

Pak je tu Jeffrey, který po svém příchodu zaznamenal odchod své ženy Sabine, kde už delší dobu bylo mnoho úskalí a problémů v jejich osobních životech. Ta vzhledem k nastalé situaci je v současné chvíli pohřešovaná. Sám Jeffrey přemítá, co se stalo a proč zrovna jemu ujely nervy a neudržel se. Ostatně chyba ale nebyla jen na jeho straně. Nebylo to totiž poprvé, co došlo k tak velkému zvratu.

A do třetice je tu Marcus – přepracovaný detektiv, který plní často pracovní povinnosti i za své kolegy, v práci tráví až přespříliš času a ani jeho osobní život není zrovna něco čím by se mohl chlubit. Je toho na něj zkrátka až moc a do toho řeší nejednoznačné případy. Kupí se toho na něj možná víc, než sám dokáže zvládnout.

Všichni tři jsou vzájemně propojeny víc, než se možná na první pohled může zdát, což se ale obvykle od těchto knih tak nějak vyžaduje, respektive očekává. Příběh je tak plný rozuzlení, ale i chvilek, které ne vždy do sebe hned úplně zapadají, což mě osobně zpočátku trochu štvalo, ale po čase jsem si na to zvykla. Ostatně v pozdějších kapitolách se k tomu autorka sem tam vrátila, takže udržet pozornost při čtení se vyplatí dvojnásob.

I sama autorka čtenáře často a velmi ráda svede na cestu, která není úplně tou správnou volbou, ale osobně bych řekla, že tohle už zkrátka ke Kimberly Belle patří. Vsadila bych se, že se v tom i trochu vyžívá.

Co ale musím pochválit, byl konec, který za mě nebyl úplně tuctový, i když jsem se občas setkala s tím, že právě ten byl čtenáři velmi haněn. Já s ním ale problém neměla. Popravdě jsem si myslela, že samotné rozuzlení bude úplně jiné. Děj byl napínavý, osobně nechci příliš prozrazovat, protože jistá zápletka může být pro bystřejší čtenáře trochu nápovědou a já bych nerada zkazila to pravé čtenářské překvapení.

Samozřejmě pro ty, kterým se doma vrší především psychodramata či jiné napínavé tituly to může být takový tuctová klasika, ale já mohu objektivně říct, že kniha špatná vůbec nebyla. Ba naopak jsem chvílemi byla i mile překvapena a smála se sama sobě, jak moc naivní jsem občas byla.

Dokážu si představit Drahou ženu jako ideální podzimní doplněk, který bude zpříjemňovat podzimní večery při plápolající svíčce, ale i jako společníka do vlaku. Je to zkrátka kniha, která se v žádné knihovně neztratí a za přečtení rozhodně stojí.

Hodnocení: 79 %