RECENZE: Marta spí - Psychothriller, který odměňuje trpělivost

Marta spí se v mnohém liší od Milého dítěte. Spoustu lidí možná zklame a velká část z nich ji ani nedočte. Má totiž nesmírně pomalý rozjezd a menší tah na branku. Více prostoru věnuje jednotlivým postavám a budování jejich motivací. A co víc – začne nám vlastně jednotlivé „karty“ poodhalovat až někde za půlkou. Což pochopitelně vyžaduje jistou trpělivost. Jde o jednu z těch knih, které vás odmění perfektně promyšleným koncem, kde všechny střípky mozaiky dokonale zapadnou do sebe a nechají čtenáře chvíli sedět v zamyšleném údivu. Patří mezi knihy, které není dobré si při čtení „dávkovat,“ nýbrž přečíst ji ideálně na jeden zátah či v menším časovém horizontu. Jinak hrozí, že ji po prvních sto stránkách odložíte a už se ke čtení nevrátíte. Což by byla ohromná škoda. Pojďme si vyzdvihnout, proč je Marta spí dost možná jeden z nejpromyšlenějších thrillerů, co jsem kdy četl.

Empatie. To je jedna z vlastností, kterou se vyznačují opravdu nadaní spisovatelé. V momentě, kdy při čtení s postavami nejen soucítíte, ale i chápete proč dělají to, co dělají (i zpětně), se maže hranice mezi kladnou a zápornou postavou. V průběhu rozplétání drobných, zamotaných nitek děje budete dost možná do jisté míry i sympatizovat s někým, kdo se zpočátku jevil jako postava vysloveně negativní. Za zmatenost může střídání časových linií, kdy se skáče z přítomnosti do minulosti a sleduje se hned několik příběhů, které nejdřív nedávají moc velký smysl. Jakkoli jsem však byl nejdříve tak trochu ztracen, v polovině se vše zlomilo a příběh mne dokonale pohltil, dokud jsem neotočil poslední list, po němž mi vskutku spadla brada.

Vedle skoků v čase se skáče i v perspektivě nahlížení děje, který je někdy psán z pohledu té, někdy jiné postavy. Díky tomu se nám dostává vhledu do uvažování všech hlavních protagonistů a postupně se vše více prosvětluje.

Schopnosti spisovatelky dokazuje fakt, že tu nejsou žádné mezery a vše je výborně propletené a uspokojivě provázané. Ve srovnání s Milým dítětem zde zlehka pokulhává (a zároveň i paradoxně vítězí – záleží co od knihy čekáte) fakt, že je zde o něco více postav a linií. Touto komplexností připomíná kupříkladu knihu Hříšnice, nebo Prohřešek, kde bylo rovněž víceméně nutné stát se tak trochu detektivem a v zamotaných událostech jsme se naplno zorientovali až na konci. Zkusit předjímat, jakým směrem se bude děj rozvíjet je jednou z nejzábavnějších činností při čtení a mohu garantovat, že tady finále skoro určitě neuhodnete.

Verdikt

Marta spí je výborným, byť čtenářsky poněkud nekomfortním dílem, kterému je potřeba věnovat zvýšenou pozornost i v počátku, kdy může působit trochu nudně a tedy být i trochu zklamáním pro ty, kteří očekávali přímočařejší a drsnější thriller. Zde se nám dostává vpravdě naplnění definice psychologický thriller, kde nikdo není stoprocentně kladnou postavou, veškeré události, zvraty a motivace pak rovněž nejsou černobílé. Tak trochu jako v reálném životě, což knize přidává na uvěřitelnosti a ačkoli kýžené obrátky příběh nabere prakticky až někde v druhé polovině, je vše natolik promyšlené do posledního detailu a žádná z dějových odboček zde není navíc, že se jedná o nejvíc překvapující čtenářský zážitek letoška. Sice docela jiný než byla autorčina předchozí kniha, ale o nic méně poutavý a přesvědčivý ve vykreslení postav, s nimiž se při čtení sžijete a budete s nimi místy až dech beroucí zážitky prožívat.

I přes pozvolnější a lehce zmatený začátek nemohu jinak, než tento thriller doporučit všem, kteří rádi velice zamotané čtení. Nehledě na to, že vás tento titul na konci dost možná i docela dojme a vedle toho i poskytne potřebné zadostiučinění vzhledem k osudům některých postav…

Hodnocení: 70 %