Redaktorské ohlédnutí za knižním rokem 2020

Hanka W.

Konec roku se blíží, a tak jsem se (za tím svým knižním) tak trochu ohlédla. Zjistila jsem, že jsem v něm přečetla dohromady čtyřicet šest knih. Samotnou mě to číslo docela překvapilo, ale pravda je, že některé z nich byly hodně útlé a některé jsem zase možná vzala trochu hopem. Pravda ale také je, že jiné mě naopak tak zaujaly, že jsem je četla celé dny v jednom kuse, mnohdy až do brzkých ranních hodin. Nelze se tedy asi ani divit, že jsem zažila i pár překvapení, a také nějaké to zklamání. A tak mi dovolte, abych se o ta největší s vámi podělila:

Nečekaná překvapení

DCERY JEZERA (Wendy Webb) - Čekala jsem děsivý horor a našla krásný poetický příběh, který mě nadmíru oslovil.

ZUZANIN DECH (Jakuba Katalpa) - Tak kvalitní a emotivní pojetí židovské otázky a válečných hrůz jsem vůbec nečekala. Úplně mě to usadilo

ČTYŘI STRANY MINCE (Lukáš Záleský) Tento debut čtyř povídek je bez nadsázky srovnatelný se slavným „Králem hororů“, a pro mě velkým překvapením.

Nenaplněná očekávání

ÚSTAV (Stephen King) - Čekala jsem Stephena Kinga - ten sice přišel, ale o dost starší a klidnější. Málem jsem ho nepoznala.

BŘICHO NESTVŮRY (Louise Penny) - Moje pohodová, vtipná, a především milá Louise Pennyová, jako kdyby se proměnila v nějakou cizí, životem protřelou a trochu blazeovanou paní, a to mě docela mrzí.

Anastasja V.

Uteklo to jako voda a rok 2020 už se nám pomalu blíží do svého závěru. No, a to jsem si sotva zvykla psát 2020 místo 2019 a ejhle, už tu bude 2021. Nicméně dost bylo zbytečných řečí, ráda bych vám představila tři knižní tituly, které se mi letos vryly hluboko do srdce.

Jsem velkým fanouškem „Hunger Games“, a to jak filmové, tak i knižní adaptace, není proto divu, že na prequel „Balada o ptácích a hadech“, který sledoval osudy prezidenta Snowa, jsem čekala jako na požehnání. Dalším nezapomenutelným zážitkem byla dystopie z USA s názvem „Zákon jednoho“, příběh zabývající se klady, ale především zápory politiky jednoho dítěte mi doslova nedal spát a s knihou jsem musela ponocovat do brzkých ranních hodin. Do třetice všeho dobrého zmíním mou premiéru s Monou Kasten, kdy jsem od „Doufat znovu“ vůbec nic nečekala, ale nakonec jsem zůstala příjemně překvapená, protože mě příběh opravdu dojal.

Věrka Š. 

Rok 2020 byl prazvláštní záležitostí hned v několika ohledech – a je mi jasné, že je zbytečné všem připomínat proč –, jedno se však nezměnilo, a to množství dobrých knih, na které jsem letos narazila.

Začala bych mou novou oblíbenou autorkou, Alessandrou Torre, od které jsem měla možnost číst novinky Ghostwriter a Hříchy Hollywoodu. Navzdory tomu, že jsem si je vybrala jen jako odpočinkovou četbu, nesmírně mě překvapily a na několik hodin úplně dostaly. Navzdory tomu, že jedna z nich je čirý thriller, které já obvykle nemusím. :)

Jedna z nejzvláštnějších záležitostí vůbec pro mě byla kniha Neobyčejní, což je příběh, kde jsou dvě ze tří hlavních postav vypočítaví sociopati s geniálním mozkem a kde jde jen velmi špatně rozlišit, kde končí dobro a začíná zlo.

A pokud pomineme překvapení a výjimky, máme tu závěr mé oblíbené série, Královna ničeho, kterou musím doporučit všem, kdo mají rádi young adult a po Sarah J. Maas mají menší „absťák“. Tu peckovní romantickou linku „nepřátelé milenci“ ve světě víl si zcela určitě zamilujete.

Adriana Š.

Jak už to tak bývá, s každým koncem roku máme tendenci se ohlédnout zpět a udělat si takovou malou osobní rekapitulaci. Tento rok byl na knížky opravdu velmi bohatý, a tak by byla škoda se za některými neohlédnout a nepřipomenout si je.

Já jsem na sebe navíc i tak trochu pyšná, protože ač plnění novoročních předsevzetí není moji příliš silnou stránkou, tak osobní výzva, že letos přečtu více knížek, než tomu bylo loni se mi splnila, což mě těší.

A co bylo tedy letos to, co mě bavilo opravdu ze všeho nejvíce?

Jak už je u mě jakýmsi nepsaným zvykem, tak bezpochyby to byly opět gastro knížky. Letos jsem totiž hltala jeden díl za druhým cukrářské soutěže Peče celá země, takže když vydal Josef Maršálek Moderní českou cukrařinu, byla jsem téměř v sedmém nebi.

Zajímavá byla také cestopisná knížka Ještě jeden croissant na cestu, kdy společně s novinářkou a food blogerkou Felicity Cloake poznáváte a zažíváte takové malé gastronomické Tour de France po malých zapadlých bistrech. Jako bonus jsou v knížce recepty, které se dají bez obav vyzkoušet i doma a není zapotřebí žádných speciálních surovin, jak tomu často u zahraničních receptů bývá.

Co určitě stojí za povšimnutí jsou také knihy, které srší typicky českým humorem, jenž je navíc doslova okořeněn hrstí sarkasmu, protože špetka by v tomto případě byla opravdu málo. Zážitky rozvedeného muže a Jak přežít svého muže jsou dokonalými knížkami, u kterých vám budou doslova cukat koutky.

Sice na závěr, ale s kapkou odvahy, mohu také doporučit knížky s osvětimskou tematikou. Mezi ty nejzajímavější můžu zařadit Osvětimský orchestr a v neposlední řadě dlouho očekávanou Porodní sestru z Osvětimi.

Lucka Ď.

V poslední době mám problém si cokoli zapamatovat, můj život v roce 2020 byl a stále je takový menší vesmírný chaos. Když ovšem přišlo na nejlepší čtivo za uplynulý rok, našlo se několik titulů, které i v mé děravé hlavě utkvěly.

První bych ráda zmínila sérii, jejíž čtení zabralo velkou část uplynulého roku. Ano, konečně jsem začala číst legendárního Zaklínače, začala jsem v červnu a chybí mi jen poslední díl románu a doplňková povídková Bouřková sezóna. Příběh je to jedinečný a podle mého opravdu úžasný.

Co se sérií týče, prvním dílem jedné skvělé je kniha Jane Doe: Kolébka všech světů. Je to nápaditý a propracovaný příběh se zajímavým vyústěním. Dalším příběhem a prvním dílem série, ze kterého jsem doslova u vytržení, je Černá čarodějka – opět fantasy, zajímavý a nový svět, ve kterém panují silné předsudky, jež je třeba zničit.

Můj seznam končí knihou z trochu jiného soudku – je jím cestopisný deník Terezy Ramba s názvem DobroDruhům. Krásná slova o nádherných místech a vřelých pocitech mě zahřála na duši a odhalila mi způsob, jak vyjadřovat tu nejvroucnější a nejhlubší lásku.

Eva M.

Když přijde na knihy, tak mám jeden takový malý „zvyk“. Málokdy čtu knihy, které jsou právě trendy nebo zrovna hýbou světem. A přestože jsem v roce 2020 nepřečetla tolik knih jako v předchozích letech, našly se takové, které jsem si zamilovala.

Dobrá znamení od Neila Gaimana a Terryho Prachetta jsem nejprve sice viděla v seriálovém provedení, ale i samotná kniha mě naprosto okouzlila. Zaujal mě i světový bestseller Normální lidi od Sally Rooney. Kdybych tuto knihu četla, když mi bylo osmnáct, jistě bych jí byla posedlá.

Letos jsem se pořádně začetla i do populárně naučné literatury. Kniha Proč spíme od Matthew Walkera je skvělým zdrojem informací a tipů o spánku, založených na studiích. Ticho od Susan Cainové mě zase naučila, že být introvertem není slabina. Právě naopak.