Liou Cch'-Sin: Ve stínu čínského obra (Sobotní rozjímání)

Já a Liou, Liou a já

Mohamed musel dojít k hoře, protože hora neměla o jeho existenci sebemenší tušení. Dalo by se čekat, že do mého čtenářského zorného pole jako první pronikne ona zásadní trilogie, avšak osud si přál, aby mě zasáhl Kulový blesk, který všechno odstartoval. Poté už to šlo ráz na ráz a autorovy knihy se pro mě staly literárním heroinem.

Další na ráně byl asi nejkontroverzněji přijatý román Věk supernovy, který jsem měl s každým "hejtem" raději a raději. O tom ale až později. Až teprve v tomto bodě jsem se probojoval k Problému tří těles, prvnímu dílu trilogie, legendě všech legend. Jakmile dočtete první díl, ten druhý se stává povinností, a tak jsem se hladově pustil do Temného lesa.

Co čert nechtěl, na scéně se objevil nový hráč, Pao-šu, jenž zahořel k Liuově tvorbě tak hlubokou láskou, že stvořil román Nesmrtelnost, který rozšiřuje svět trilogie. Bez váhání jsem se pustil do tohoto sequelového příběhu a malinko předběhl čas. Má rada jen pro vás: nejdříve si přečtěte původní trilogii a až poté se pusťte do Nesmrtelnosti, poučte se z mých chyb.

Nyní mám před sebou oněch zmíněných 100 stránek závěrečného a nejkomplexnějšího dílu Vzpomínka na Zemi a toto mezičasí jsem se rozhodl využít k vytvoření jakéhosi resumé a možná si také trošku utřídit myšlenky, které ohledně tohoto autora dlouho dobu mám.

Čínský svět a seznamovací éra

Věřte nevěřte, ale původně měl být tento článek konvenčním představením autora, co se tedy změnilo? Přišlo mi škoda špinit toto psaní politikou. Když jsem si totiž dělal krátkou rešerši, nešlo se vyhnout informacím o kontroverzních výrocích autora, jimiž verifikoval postoj Číny k určitým menšinám, které zde nebudu zmiňovat. Nalijme si čistého vína, čínský komunistický režim je kontroverze sama o sobě.

Liuova politická angažovanost se dotýká, v malé míře, všech jeho vydaných románů a nejsilněji to rezonuje v Problému tří těles, jehož první kapitoly jsou věnovány čínské kulturní revoluci, která odstartovala v 60. letech, minulého století. Sice toho o Mao Ce-Tungovi a kulturní revoluci moc nevím, ale přišlo mi trefné, že tyto události daly vzniknout důležité postavě Jie Wen-ťie, která se nakonec stala osudovou figurkou na šachovnici lidstva. Pro ty z vás, které politika otravuje, vydržte to, nenechte se odradit, věřte že to stojí za to.

A nyní přichází na řadu černá ovce jménem Věk supernovy. Je třeba zmínit, že ačkoliv tento román u nás vyšel v roce 2020, světlo světa spatřil již v roce 2003, tedy 3 roky před vydáním Problému tří těles. To byl možná také jeden z důvodů kritiky, protože ho samozřejmě čeští čtenáři s "třemi tělesy" porovnávali a cítili jisté zklamání.

Příběh je prostoupený lehkou politickou agitkou, která mi přišla malinko úsměvná, ale nijak zvlášť mě neotravovala, přeci jen zlobit se na autora, že má rád svojí rodnou zemi, to mi nepřišlo úplně fér. A mnohé námitky na to, že děj nedává moc smysl, jsem také zcela nepochopil. Vždyť je to koneckonců vyprávění o světě, kterému vládnou děti.

Závěrečné rozhřešení

Pokud jste tento traktát dočetli až sem, zaplála ve mně jiskřička naděje, protože tu existuje možnost, že vás má slova nalákala a vy možná dostanete chuť nakouknout pod pokličku Liuových děl. A pokud tomu tak není, i tak srdečně děkuji za to, že jste mi věnovali drahocenný čas a snad se přitom příliš nenudili. Mějte se rádi a nepřestávejte číst.

Tak zase někdy příště. Na přečtenou.