Vraní oko Audiokniha (Mp3)

Autorka dokola ruminuje myšlenkové pochody svých postav, je to únavné, nulový spád a napětí.

Kdo je královnou české detektivky? Přece Michaela Klevisová! :) Jako milovník krimi příběhů z našeho prostředí jsem si nemohl nechat Vraní oko ujít. Po 3leté pauze autorka posílá v již 8. dílu své detektivní série “klidnou sílu” Bergmana opět řešit zločin daleko od Prahy. Tentokrát na jižní Moravu, kde Bergman se Sylvií zažijí tak trochu “dovolenou s řešením záhady” v atraktivním prostředí ptačích mokřadů. Opakuje se, co máme na detektivkách od Klevisové rádi - úzký okruh podezřelých, prostory na samotě, s přírodou na dotek, propracované vztahy v rodině, silný vývoj postav, zde zejména u fotografky Evy. I když je mrtvých víc (to není spoiler, dozvíme se to hned na začátku), Klevisová dokáže zločin popsat bez krvavých detailů. Tím i nám nabízí sympatickou detektivní dovolenou, na kterou bych s Bergmanem sám rád vyrazil. Čas strávený pátráním po tajemství Vraního oka je příjemně strávený. Pokud máte rádi poklidné detektivky, jakkoli paradoxně to může znít, Vraní oko si určitě přečtete. Chcete zjistit, čím se Klevisová dostala na špičku tuzemské detektivní scény? Zkusit si sami psát v jejím stylu? Poslechněte si epizodu mého podcastu Proč je to bestseller, kde Vraní oko rozebírám podrobněji a dávám tipy, jak psát jako Michaela Klevisová.

Detektivka s podmanivou atmosférou. Skvělá kniha. Vrátím se k ní.

Byla to od autorky má první kniha, takže jsem byla hodně zvědavá a natěšená. Začátek byl rozvláčnější, poměrně detailní vykreslení charakterů postav - mně většina zprvu nepříliš sympatických, ale postupem času jsem si několik i oblíbila. Dvojice vyšetřovatelů uvěřitelná a sympatická. Atmosféra zvláštně ponurá, ale zároveň prohřátá pohodou jihomoravské přírody. Příběh postupně graduje, po dvou třetinách už jsem knihu nemohla odložit a musela dočíst. Pachatel z okruhu vytipovaných kandidátů, přesto poněkud překvapivý a pro mne těžko uvěřitelný motiv. První vražda v afektu, dejme tomu, ačkoliv sám motiv je pro vraždu diskutabilní - i kdyby věc vyšla najevo, nebyla by už postižitelná. Ale stejný spouštěč afektu podruhé, no... a navíc není jasné, jak oběť k informaci přišla, to už by lépe sedělo pro třetí oběť, ale tam už se to z důvodu časové osy vražd použít nedalo. Závěr - dobře napsané, čtenáře připoutá a nepustí, jen doladit detaily. Od autorky si něco dalšího určitě přečtu.

Přečteno za dva dny nešlo se od toho utrhnout doporučuji