Poslední antikvariát na světě Audiokniha (Mp3)

Tohle je kniha, kterou by si každý čtenář měl přečíst. Titul je navíce obohacen o krásné ilustrace a děj plyne tak rychle a pohodově, že je radost jej číst.

Kniha "Poslední antikvariát na světě" od Adama Pýchy konečně vyšla a upřímně je opravdu se na co těšit.... není nic lepšího, než skvěle zvolené téma a precizně napsaný příběh, kde každá byť jen lehce vnuknutá myšlenka mezi řádky rozhodně stojí k dalšímu zamyšlení. Ústřední postavou je Lukáš, který je majitelem antikvariátu v Holešovicích, a kdo ví, možná i posledním v Praze i na světě. Lukáš odjakživa miloval knihy a doslova ho provázely celým jeho životem, ale nyní, když antikvariát zeje prázdnotou a lidi vůbec nechodí, se mu toto životní řemeslo omrzelo a uvažuje o jeho konečném uzavření. V okamžiku, kdy se pevně rozhodne, že druhý den již neotevře, si antikvariát začne dělat, co chce a zamrzne doslova v čase. Lukáš se každý nový den budí opět znova a znova v to samé ráno, kdy padlo ono osudové rozhodnutí, a i když se antikvariát jen tak nevzdává, ona pomyslná smyčka se pomalu utahuje... A i když prožívá každý den jeden a ten samý den, zkouší experimentovat a měnit drobné detaily tak, aby viděl jejich další dopad, a stal se tak i svědkem skutečně překvapivých zvratů. "Stačila jen malá změn a v rozhovoru. Lidé jako by čekali, až někdo popostrčí jejich život konkrétním směrem. Lukáš si připadal jako hráč kulečníku, který místo koulí hraje s osudy a životy lidí..." Kniha je v rozsahu 235 stran a je natolik čtivá, že ji lze prakticky přečíst během jednoho dne. Navíc obsahující nespočet nádherných myšlenek, úžasných tipů na knihy a hlavně krásné příběhy odehrávající se kolem vedlejších postav. Moc se mi líbil styl, kterým byla kniha napsána, neboť jsem se několikrát přistihla, jak mi některé pasáže doslova vykouzlili úsměve na tváři. Kniha je sice psaná třetí osobou a Lukáš si ve své mluvě nebere žádné servítky, ale o to víc mi coby čtenáři byl bližší. Za mě krásné oddechové čtení pro všechny milovníky knih

Moc mě zaujala anotace a toužila jsem si tudíž dílo přečíst. Od autora je to moje druhá kniha, ale pokaždé se jedná o jiný žánr. V knize nechybí krásné věnování pro milovníky knih. Na začátku každé kapitoly máme malou ilustraci, ale to není vše. Uvnitř nás čekají ilustrace ještě mnohem více. Do celého děje nás uvádí Lukáš, který svou leností usnul v obchodě na zemi. Vzteká se a nemá na nic náladu. Jeho krámek už mu nepřináší žádnou radost. Jen krachuje a zeje prázdnotou. Na skutečného zákazníka už dlouho nenarazil. Den začne jako obvykle v kavárně, kde rozebírají čtení obecně a jak málo lidí dnes vůbec čte. Což je smutné. Poté se vrátí do své práce, i když s nechutí. A my rázem sledujeme příchozí do antikvariátu. Jako první nás čeká setkání se starší paní, která přinesla knihy po manželovi. Chtěla by, aby dělaly ještě radost dalším čtenářům. Což je tak moc pěkná představa. Lukáš ale stále smutní nad svým životem. Než mu přetrhne myšlenky jeho pravidelný návštěvník, který si ale bohužel nikdy nic nekoupil. Muž teď zjišťuje, že když se začne opravdu zajímat, dostane i zajímavé odpovědi. Pozná tak lidi více do hloubky, i když ho to předtím nenapadlo. O svém pravidelném zákazníkovi zjistí velmi zajímavé věci. Setkáme se i s DAKEM. Což je umělá inteligence, která má v antikvariátu vypomáhat. Ale slouží spíš jako trýznitel majitele. Vše probíhá jako normální den. Kdyby se nestala podivná věc a druhý den se neopakoval stále znovu dokola. Lukáš tomu nemůže uvěřit. A tak nás čeká zajímavá pouť plná lidských příběhů a zamyšlení, zda je možné změnit osud. Muž zjišťuje, jak vše funguje a co musí udělat pro nový zítřek. Cesta to bude tedy kouzelná. A čtení vám uteče lehce. Autor krásně vykreslil celé prostředí, že se mi zdálo, že jsem se na tomto krásném místě plném knih sama ocitla. Nemohu než doporučit toto dílo dalším literárním nadšencům.

Tohle čtení mi přesně sedlo do nálady. Už samotná anotace mě zaujala a čím dál jsem se v příběhu dostávala, tím víc jsem si ho užívala. Opakování jednoho dne v prostředí pražského antikvariátu je originální a zároveň nabízí spoustu prostoru pro knihy, lidi, chyby i druhé šance. Příběh je skvěle napsaný a má to správné tempo. Četl se mi tak dobře, že bylo prakticky nemožné knihu odložit. Bavilo mě sledovat Lukáše, jak postupně využívá nekonečné množství času k poznávání lidí kolem sebe, objevování svého okolí i k věcem, které neustále odkládal. Autorova láska ke knihám z příběhu úplně sálá, kniha je nadčasová, čtivá a zároveň přirozená. Je v ní spousta knih, ale také obyčejných lidských příběhů, najdeme tu také prvky fantastiky a spolu to dohromady skvěle funguje. Co musím ještě vyzdvihnout je, že atmosféru příběhu dokreslují nádherné ilustrace. Upřímně, nemám absolutně co vytknout, tohle jsem si opravdu užila a Poslední antikvariát na světě si u mě právem odnáší pět hvězdiček. A já mockrát děkuji za to, že jsem si knihu mohla přečíst ještě před vydáním. Vřele doporučuji.

“Zeptej se, kým se stane člověk, který sází, i když neví, jestli někdy uvidí strom.” Poprvé jsem měla možnost přečíst si knihu ještě před jejím vydáním, takže se cítím poctěna a navíc o to víc, když se jedná o dílo, u kterého vím, že jsem nečetla nikdy nic podobného. Knihy jsou Lukášova celoživotní láska, vlastní antikvariát, u kterého je přesvědčen, že je poslední na světě. Má ale pocit, že mu už do života nevnáší to, co by si přál a tak se jej rozhodne definitivně zavřít. Jenže jeho antikvariát je svéhlavý a nenechá to jen tak. A tak Lukáš nečeká, že když naposledy zavírá svůj obchod, další den se probudí do toho stejného čtvrtka na zemi svého antikvariátu a začíná kolotoč stejných, ale přece jiných dní. Nevěděla jsem, co od knihy čekat, ale moc mě překvapila. Byla čtivá, nečekaná a tak trochu pohádková. Obsahovala spoustu hezkých myšlenek. Člověk, který neustále dokola opakuje jeden den, potkává ty samé lidi, situace a může pozorovat, jak stačí opravdu málo a z nějaké životní scénky se stane úplně diametrálně odlišná? Miluju. Více času poznávat lidi kolem sebe a vnímat věci, o které předtím pomalu ani nezavadil pohledem. Celá kniha pro mě měla vibe “druhá šance na život” a bylo to opravdu příjemné a pohodové čtení