Horory, ze kterých mrazí Balíček (3 ks)

Skvělá . Dokonce lepší než první díl Vánice, který se mi taky líbil.

Jestli se rozhodujete, zda chcete tuto knihu koupit, tak neváhejte a kupte ji. Jeden z nejlepších hororů a příběhů, co jsem kdy četl (a to čtu horory hodně). Knihu jsem vzal a bavila mě už od začátku a hned jsem tak začetl, že jsem si neuvědomil, že jsem ji hned přečetl v kuse. To je jediný mínus knihy, je fakt super, ale je krátká. Rozhodně doporučuji!!!

VÁNICE / TEMNÁ ZIMA Grady se svými dvěma přáteli vyráží k jezeru Prism Lake, aby zde strávili víkend a oslavili Den nezávislosti. Jak se dá díky názvu knihy předvídat, během noci začne mohutně chumelit. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, kdyby se Den nezávislosti neslavil 4. července. Teplota rapidně klesá a spolu se sněhovou nadílkou přichází i něco zlověstného. Něco, co dokáže zhmotnit nejhorší noční můry. Flint Maxwell je americký autor, který se proslavil svou osmidílnou sérií Jack Zombie, česky dosud nevydanou. Zaměřuje se převážně na postapo žánr, kde dostává obyčejné lidi do neobyčejných, a hlavně do nezáviděníhodných, situací. Vánice je první knihou další jeho série, tentokrát pětidílné Bílé tmy (Whitout). Autor se netají tím, že je velkým fanouškem Stephena Kinga a na jeho práci je to rozhodně znát. Ve Vánici jsem našel hned tři odkazy na Kingovo dílo: pár přátel v chatě uprostřed zasněžené krajiny vystavených napospas neznámému zlu (Pavučina snů), šílený muž snažící se vyvraždit svou rodinu (Osvícení) a již zmíněné zlo, které na sebe bere podobu vašich nejhorších děsů (To). Na poslední zmíněné dílo odkazuje i název obchodu ve druhé knize série - U Pennywise. I když je mnohými svými fanoušky Maxwell s Kingem srovnáván, hlavní důvod bych viděl právě v těchto odkazech než v tom, že by měli podobný styl psaní. Oproti Kingovu pomalému tempu a zdlouhavým popisům je totiž Maxwellova tvorba mnohem přímočařejší, svižnější, bez zbytečné omáčky. Prostě oddechovka, u které nemusíte moc přemýšlet. Druhá kniha s názvem Temná zima (The Dark Winter) přímo navazuje na Vánici. Skupinka přeživších se přesunula do domu Helgy, postarší ženy, která přišla o svého manžela, kde nachází prozatímní útočiště. V rozjezdu nějaké větší akce je ale stále drží v šachu každá nadcházející noc a s ní přicházející přízraky. Co to doopravdy číhá venku v mrazivé temnotě? Jak je na tom zbytek světa? A jak dlouho jim vydrží zásoby jídla? Otázek tolik a tak málo odpovědí. Temná zima nám totiž opět přináší jen střípek celého příběhu, takže je to jako sledovat hodinovou epizodu televizního seriálu. Jenže tohle není Netflix, kde si záhy můžete pustit další díl. Čtenář musí na další knihu čekat mnohem delší dobu, a tudíž se mu může děj částečně vytratit z paměti, což je škoda. Jistě by nebylo na škodu, kdyby do budoucna všech pět částí vyšlo jako celek v jedné knize nebo alespoň pohromadě v nějakém stylovém boxíku. Před námi jsou tedy ještě tři tituly s názvy Otupění (The Numbing), Město světel (The City of Light) a Krmení (The Feeding) a můžeme jen doufat, že za sebou přijdou v co nejrychlejším sledu, abychom se dozvěděli, jak to s Gradym a jeho skupinou nakonec dopadne.

Knížku jsem nedočetl. Popisnost události mi nevyhovovala, dialogy jednoduché, neztotožnil jsem se s hlavní postavou. Po 30 % knihy jsem ji prostě odložil.

Kniha se četla dobře. Ale přišlo mi to takové málo záživné. Čekala jsem nějaký zvrat nebo vyřešení toho,co se dělo venku. Konec byl useknutý. Mě kniha moc nezaujala