Zpovědi zla

Jack pracuje jako noční ošetřovatel v ústavu pro choromyslné zločince. Do jeho patra chodí zemřít a díky Jackovi si mohou vybrat, jaká jejich smrt bude. Lepší v tom případě, pokud mu svěří svůj příběh... . Kniha obsahuje celkem čtyři příběhy. Šéf a jeho zpověď o dětství a odkazu, který si nesl a byl na něj náležitě hrdý. Ken a Barbie, kteří byli prohnilí až do morku kostí. Chůvička, která chtěla nespravedlnost na dětech vyřešit po svém. A Bucket - asi ta nejmilejší osoba, na kterou můžete na takovém místě narazit... . Příběhy jsou parádní a musím říct, že kromě Kena, kterému jsem přála všechnu smrt světa, jsem se na životy ostatních dívala chvílemi až s respektem. Několikrát se tam opakuje myšlenka, zda zlo tvoří rodina, život, příležitosti, nebo se s tím člověk zkrátka narodí ... a tady bych řekla, že je to od všeho něco. Je to kniha, která mi ještě dlouho zůstane v hlavě a já budu přemýšlet, jestli je všechno zlo vlastně skutečně zlo ...

Každý příběh v této knize působí úplně jinak – a přesto vás všechny donutí přemýšlet, kam až může lidská mysl zajít. První příběh (Šéf): Už od začátku jsem měla špatné tušení, a právem. Nebylo to vůbec nic příjemného na čtení. Druhý příběh (Ken): Hlavní postava by zasloužila facku hned od první stránky, ale musím uznat, že samotný příběh mě zaujal o něco víc než ten první. Třetí příběh (Bucket): To bolelo. Šílený a děsivý příběh, který vás zasáhne hlavně tím, že si uvědomíte, že by se něco takového klidně mohlo stát i ve skutečnosti. Čtvrtý příběh (Chůvička): Téma dětí je pro mě citlivé, takže tenhle příběh se mi četl opravdu těžce. Některé momenty v knize jsou až dojemné a nutí vás přemýšlet. Kde je vlastně hranice dobra a zla? Je něco přípustné, pokud je to “pro vyšší dobro”? Ano, vražda zůstává vraždou, ale co když za ní stojí něco mnohem hlubšího? Tahle kniha rozhodně není jednoduchá na čtení, ale přesně v tom tkví její síla. Moc děkuji @knihydobrovsky @nasenakladatelstvi @kniznizavislaci za poskytnutí knihy k recenzi v rámci #spolupráce

Naprostá pecka..nemohla jsem se od knihy vůbec odtrhnout.. Jack Steen je noční ošetřovatel v ústavu pro choromyslné zločince.. Jeho jméno by pro vás nemělo nic znamenat, pokud se tedy nechystáte umřít, v tom případě je pro vás anděl strážný.. Přivážejí je živé. Odvážejí je mrtvé. Ale napřed mu musejí svěřit svoji zpověď.. Jeho jméno je jediné pravé jméno, v téhle knize.. Neprozradi v které nemocnici pracuje a ani práva jména těch umírajících, ale to, co si tu přečtete, je přesně to, co mu řekli.. V knize najdete čtyři zpovědi: Šéf, se zajímavými chutěmi.. Ken, který by udělal cokoliv, aby byla jeho Barbie šťastná.. Chůvička, ale takovou byste u svých dětí nechtěli.. Bucket, je ta nejmilejší osoba, kterou jste kdy viděli, jenže čtení její zpovědi pro vás bude hodně tvrdé..

Od knihy jsem čekala asi více... příběhy nejsou ničím originální. Ken a Barbie? To má být příběh Karli Homolkové??? No za mě nic moc.

Kdo je Jack Steen? Tak o tom se vedou na internetových fórech sáhodlouhé debaty. Je to pseudonym celosvětově známého autora, který si odskočil od své běžné tvorby? Nebo se snad jedná o naprostého nováčka na literárním poli? Ať je to jakkoli, pravdu se do dnešních dnů čtenáři nedozvěděli a osoba Jacka Steena, který je zároveň i vypravěčem celé série The Asylum Confessions, je i po pěti letech zahalena tajemstvím. Pojďme si tedy shrnout fakta, která nám jsou známá. Jack Steen pracuje jako ošetřovatel v ústavu pro choromyslné zločince. Příběhy obsažené v knize Zpovědi zla získává od svých pacientů, odsouzených zločinců, kteří jsou na sklonku svého života. Jack ale nechce žádná známá přiznání, která kolovala médii. Chce, aby mu pacienti předtím, než naposledy vydechnou, otevřeli svou duši. Aby mu vyprávěli příběh, který chtěli vypovědět už dávno, ale drželi ho v sobě až do samotného konce. Příběh, který nikomu nikdy nevyprávěli. Bude to pravda? Bude to lež? Vzpomínka, kterou si upravili k obrazu svému? Jackovi je to jedno. Chce jen příběh, který se nikdo nikdy nedozvěděl. Příběh, který musí někomu svěřit, než zemřou. Pokud mu ho poví, on jim jejich konec ulehčí. První kniha osmidílné série obsahuje čtyři příběhy, jejichž pojivem je zmíněný vypravěč a jeho pracoviště. První z nich vypráví pacient č. 1024 přezdívaný Šéf. Vyrůstal v domě, jehož součástí byl i pohřební ústav provozovaný jeho otcem. Ten se o nebožtíky a pozůstalé dokázal skutečně vřele postarat a věřil, že jednoho dne jeho syn rodinné řemeslo převezme. V den Šéfových osmnáctých narozenin mu otec předal klíč od sklepení jejich domu, kam měl do té doby přísný zákaz vstupu, a svěřil mu děsivé tajemství. Když chlap samou láskou ztratí hlavu, udělá vše, co své milé na očích vidí. O tom ví své i Ken, pacient s číslem 974. I on našel svou vysněnou Barbie a rozjeli spolu krvavou tour po Spojených státech plnou zvrhlostí a násilí, tak trochu ve stylu Stoneových Takových normálních zabijáků. Vypravěč se zde dokonce rozhodl některé pasáže vynechat, protože jsou dle jeho slov nepublikovatelné. To je samozřejmě vynikající tah, jelikož, jak všichni dobře víme, představivost je nevyzpytatelná a mnohdy promítne daleko horší věci, než dokážeme vyjádřit psaným slovem. Po brutální love story Kena a Barbie Jack maličko přibrzdí a čtenářům naservíruje srdceryvný příběh Bucket, pacientky s číslem 871. Příběh ženy, která si od malička procházela peklem díky svému otci a jeho kamarádům. Jedna z mála pacientek, kterých vám bude líto…ostatně stejně jako Jackovi. „Za dobu, co tu pracuji, už jsem viděl umírat hodně lidí. Řekněme, že těch, kteří mě dojali, nebylo mnoho. Ale Bucket…její příběh mě bude strašit ještě pár let.“ Poslední příběh patří Emmě, pacientce č. 1203, známé též pod přezdívkou Chůvička. Ta se po prožitém traumatu z dětství rozhodne pomáhat dětem, kterým se nedostává tolik rodičovské lásky, kolik by si zasloužily. Pokud by vás napadlo si takovou chůvu pořídit, měli byste si dávat sakra velký pozor na to, jak se ke svým dětem chováte a kolik pozornosti a času jim věnujete. „Nejsem žádný spisovatel. Jen noční ošetřovatel. Pokud tedy očekáváte příběhy jako od profesionálního spisovatele, vyberte si něco od Stephena Kinga. Ale napřed mi dejte šanci a přečtěte si tohle!“ Dle autorova úvodního upozornění lze předpokládat, že půjde o oddechové čtení. Počítal jsem i s úmyslnými stylistickými a gramatickými chybami. Kupodivu se tak neděje a byl jsem překvapený, že se kniha nesnaží pouze šokovat prostřednictvím prvoplánového násilí, ale má i spoustu dojemných momentů a pasáží k zamyšlení. Jack během svého vyprávění několikrát přemítá nad tím, zda člověka formují geny, nebo prostředí a zda jej ovládá více tělo, nebo duch. Rodí se zlí, nebo se zlými stávají díky výchově a společnosti? „Někteří lidé se rodí poškození. A některé poškodí ostatní. Z dalších pak poškození vyrostou.“ Jack čtenáře mimo jiné letmo seznámí se svými kolegy, provede je ústavem a odhalí něco málo z jeho historie. Pokud jde o jeho název a přesnou lokaci, ve snaze o autentičnost drží Jack vše v tajnosti (prozradí jen, že se dříve jednalo o malou nemocnice uprostřed polí, kde se pobývali nevyléčitelně nemocní) a ty, kteří by přece jen přišli na to, kde pracuje, vyzývá, aby se za ním zastavili v místním baru, kde tráví většinu svého volného času. Díky kraťoučkým kapitolám a absenci zbytečně rozvláčných popisů se příběhy moc dobře čtou. Každá následující kniha série je nějakým způsobem tematicky zaměřena (rodina, kulty, sérioví a nájemní vrazi atd.) a celý koncept považuji za velmi zdařilý. Těším se na další nálož zpovědí!