Žila jsem příliš krátce

Tohle byla asi nejsilnější kniha, jakou jsem v poslední době četla. Důvodem je zřejmě to, že hlavní hrdinka skutečně žila, a přestože se nejedná o faktografickou publikaci, autorka neustále pracuje s ověřitelnými fakty a historickými událostmi. Rozhovory s příbuznými předobrazů postav dodávají příběhu další rozměr. Vhled do života šlechty před první světovou válkou, nadšení mladých mužů pro boj i následné vystřízlivění jsou zde vykresleny autenticky. V knize najdeme i zamyšlení nad nacionalismem, stejně jako jiný pohled na čs. legie. Inspirací pro čtenáře může být síla, s níž Nora Kinská musela překonávat stupňující se násilí, zmar, nepřehlednou situaci i nebezpečí, které na ni během jejího působení v Rusku číhalo. Ve fiktivním románu bychom možná očekávali konec ve stylu „žili šťastně až do smrti“, ale Nora žila ve skutečném světě. Všechno, co se v Rusku odehrálo, se muselo nutně otisknout nejen do její duše, ale především do jejího zdravotního stavu. Muže, kterého milovala, musela opustit, aby se mohla vrátit domů, a vdala se za Ferdinanda Wilczeka. Přežila Sibiř, epidemie nemocí v zajateckých táborech i bolševickou revoluci, ale porod druhého dítěte její tělo už nevydrželo. Po dočtení poslední stránky jsem si objednala edici Norina deníku z období jejího působení v Rusku. Není snad možné tuto knihu číst a nezamyslet se nad tím, zda nás nečeká podobně tragická éra, jakou bylo 20. století. „Vládnoucí třídy Evropy byly připraveny poslat své národy vědomě do válečného pekla a riskovat zhroucení civilizace. Proč? Jaký smysl měla tato válka? Chtěli tím, byť nevědomky, uchovat idealizovaný svět starého režimu a zadržet vítězné tažení moderního světa, liberalismu a demokracie? Po čtyřech letech války padlo 8,5 milionu vojáků z celkem 74 milionů mobilizovaných, přes 8 milionů bylo zajato a 21 milionů zraněno. Být zraněný znamenalo velké štěstí, tak jako pauza v ruské ruletě, kterou tato válka byla pro velkou část Evropy.“