Vyměnit vodu květinám

mozaika, která se postupně skládá dohromady v celistvý příběh, smutná i plná naděje, psáno velmi citlivě, pohladí po duši

Nejkrásnější kniha, co jsem kdy četla. A že čtu hodně... Děkuji za ni...

Neobvyklá kniha, jejíž hlavní hrdinkou je dívka, která vyrůstala v pěstounské rodině. Život se s ní vůbec nemazlil a přichystal jí nejedno překvapení. Jak se příběh vyvíjí z dívky se stává žena poté i matka, dobrá kamarádka, ale i milenka. Vše co se v knize odehrává se na konci spojí do jednoho konce.

Tato kniha nás zavede na hřbitov za jeho správkyní Violette Dušičkovou. Silná žena, která nám pomalu ukazuje tajemství svého života. Navíc tu potkáme spoustu zajímavých lidí, jejich osudů, lásek i trápení. Tato kniha si mě získala od prvních řádků a já si ji neskutečně užila. Violette jsem si okamžitě zamilovala a prožívala s ní její příběh. Neobvyklé prostředí hřbitova by mohlo čtenáře odradit, ale naopak. Bylo to tu skvěle zakomponováno a to, jak na něj pohlížela sama Violette, různé příběhy zesnulých i pozůstalých, to vše nás donutí zamyslet se nad životem i smrtí. Knížka je velice čtivá, čte se velice lehce, krátké kapitoly tomu jen pomáhají. Ač jsou tu jednoduché věty, tak jsou proloženy krásnými výrazy a myšlenkami. U některých se pousmějete, jindy Vás rozesmutní. Příběh se skládal z vyprávění o minulosti a z přítomnosti, navíc se nám tu střídali i jednotliví vypravěči a my jsme si tak mohli dát dohromady celý příběh po jednotlivých střípkách, až se to celé nakonec objasnilo a my pochopili celý smutný příběh. Děj nás celou dobu udržuje v napětí a my tak potřebujeme číst dál a dál. Krásný a smutný příběh, který jsem si moc užila a budu na něj ještě dlouho myslet.

Naprosto úžasná kniha. Čtivá, se spoustou zápletek a nečekaných rozuzlení. Velké připomenutí toho, že nic není tak, jak se na první pohled jeví. Ani situace ani lidé.