Volání

Na ostrov přijíždí rozbitá rodina. Manželé, kterým zemřelo miminko po porodu a jejich starší děti, dvanáctiletí kluci, dvojčata Dan a Roman, třináctiletá Stázi, a dospělá Maruška se svým přítelem. Matka rodiny je na tom psychicky velmi špatně. Otec se rozhodl sem rodinu vzít, aby podnikli poslední zoufalý pokus ji po prožitém traumatu zachránit. Ale ostrov není jen tak obyčejný, dějou se na něm dlouhodobě divné věci a možná to nebyl úplně dobrý nápad, což jim říkají i místní, kteří je od cesty na ostrov zrazují. Jedná se o mysteriozní román s velmi silným a strašidelným příběhem. Bála jsem se, děsila jsem se, ale byla jsem knihou naprosto vtažena do příběhu, který patřil k jedněm z nejtemnějších a nejzvláštnějších, které jsem četla. Nešlo přestat číst, zhltla jsem jí za jeden večer. Postavy a jejich popis, zejména jejich povah a vnímání, jsou vlastně základem této knihy. Každá z postav je něčím zajímavá, něčím zvláštní, každé se podíváme hlouběji do její psychiky, která je všech z nich velmi složitá. Ať už jde o dvojčata, kdy každý z nich prožívá hrůzu jinak, o temnou Stázi, nebo tmelící Marušku, která udělá zdánlivě naprosto nepochopitelnou věc. Nikdo si mě vysloveně nezískal, spíš jsem se stala nezúčastněným divákem, který čekal na vývoj příběhu pořád dál a děsil se, co ještě může přijít. Děj je pak vyprávěn z různých pohledů různých postav. Někdy vyprávění navazuje, někdy se lehce prolíná. Je to zajímavý způsob, který mě docela sedl. Popis prostředí je vlastně hodně minimalistický, popisu tam není moc, přesto máte pocit, že cítíte, že jste na ostrově plném mlhy, tmy a děsivého zvuku společně s postavami. Vidíte každé zákoutí, cítíte temné moře a slyšíte ten zvláštní zvuk jak kdyby vám ho někdo popsal do detailů. Vaše fantazie tak jede na plné obrátky a vnímáte tu hroznou atmosféru, nasáváte jí plnými doušky. Kniha byla opravdu strašidelná a určitě jí nedoporučuju pro slabší povahy večer před spaním, bude se vám o ní zdát. Ale pokud se rádi bojíte, máte rádi mysteriozní čtení a zajímá vás i psychologie postav, pak můžu tuhle knihu určitě doporučit. Budete se bát, ale bude vás to bavit. Těším se na případné další dílo této autorky. Děkuji za zaslání knihy na recenzi Knihy Dobrovsky.

Za poskytnutí knihy děkuji @knihydobrovsky v rámci spolupráce Moje další recenze najdete na: instagram.com/cteci_koutek ----------- Příběh se odehrává na ponurém ostrově, kam přicházejí lidé, kteří už nevědí, jak dál. Lidé tu beze stopy mizí a mnozí se z něj už nikdy nevrátí na břeh. Martina to však neodradí. Potřebuje útočiště pro sebe, své děti a manželku, která se po ztrátě dítěte psychicky zhroutila. Ale dokážou se z tajemného ostrova vrátit všichni? ----------- Dojmy Zpočátku pro mne byla kniha matoucí, trvalo cca 50 stran než jsem se zorientovala ve všech postavách a vztazích. Atmosféra ostrova je velmi ponurá, místy až hororová. Autorka ji dokázala vykreslit tak živě, že jsem se při čtení několikrát bála otočit stránku. Všechny postavy jsou napsány velmi čtivě. Mají své chyby, bolesti a důvody. Ale zejména Maruščin osud mě naprosto odrovnal. To kam vyústil její příběh mi vzalo dech a knihu jsem musela na chvilku odložit, abych zpracovala to, co jsem přečetla. Závěr mi přišel lehce překombinovaný, ale nakonec všechny dějové linky do sebe zapadly. Po těžkých chvílích z předchozích stran se objevily i momenty, které dokázaly zahřát u srdce. Co se týče postav, tak ty jsou napsané velmi uvěřitelně a snadno se do nich dokážete vcítit. Každý má svůj důvod, své bolesti i chyby, což dává příběhu hloubku. Paranormální prvky pak děj skvěle doplňují a dělají z knihy Volání originální příběh – podobný jsem ještě nečetla. ----------- Pokud hledáte příběh, který má mysteriózní zápletku, spletité rodinné vztahy, pohltí, nedá Vám všechny souvislosti ihned, rozruší i dojme, Volání vás rozhodně nezklame.

Kniha je psaná velmi čtivě a četla se mi jedním dechem, nedokázala jsem ji odložit, dokud jsem neměla dočteno. Moc se mi líbila délka kapitol a střídání pohledů všech postav. Tohle přesně v příbězích miluju. Ačkoliv obvykle nečtu mysteriózní romány, tak tomuto jsem nemohla odolat. Téma věčné a silné lásky, smrti, deprese a prožitých traumat se prolíná celým dějem, ale velmi hezky napsáno. Když si člověk sáhne na úplné dno, má jen dvě možnosti….bojovat nebo se nechat nalákat písní úlevy na místo, kde už nic nebolí…

Příběh začíná scénou z minulosti, která nás seznámí s místem, kde se kniha bude odehrávat – opuštěný ostrov s jedním domkem a písečnou pláží. S mořem, které má tajemné místo. S matkou a nemocným synem a s těžkým rozhodnutím, které učinila. Příběh v současnosti začíná odjezdem na dovolenou jedné rodiny, která se potýká s finančními a psychickými problémy. Tato dovolená má být pro rodinu novým začátkem. Otec si pronajme dům na ostrově. Při předávání klíčů se majitel snaží otce přesvědčit, aby s rodinou na ostrov nejezdil. Majitel původně z žádosti o pronajmutí domu pochopil, že otec jede sám. Při pohledu na matku se nakonec majitel přece jen rozhodne otci vyhovět a klíče mu předá. Rodina odjíždí na pustý ostrov a jednou týdne si jezdí nakupovat zásoby na pevninu. Při této cestě vždy otec dostává znepokojující dopisy od místních – varování před ostrovem a prosbou ať sbalí rodinu a odjedou, dokud není pozdě. Otec na varování nedbá a postupně dopisy úplně začne ignorovat. I přesto, že se na ostrově nikdo z rodiny necítí dobře, otec jim nedovolí odjet. Děti se snaží různě zabavit a při objevování ostrova mají pocit, že na něm nejsou sami. Jsou ty pocity pravdivé? Během pobytu v domě se na půdě najde deník, který nám prozradí trochu více z první kapitoly. Minulost se projevuje celou knihou a my ji postupně odkrýváme. Zároveň procházíme krizí rodiny a doufáme, že bude vše v pořádku a rodina najde svůj nový začátek. Kniha je velice poutavá, člověka nutí se zamyslet, jak by se zachoval on v dané situaci. Kniha je psána z pohledu více postav, což je pro tuhle knihu velice dobře. Můžeme se tím vžít do všech situacích daných osob – dospělých i dětí a učinit s nimi těžká i lehká rozhodnutí. Příběh je moc dobře napsán, vtáhne vás do děje. Zažijete hodně emocí – strach, napětí, radost, překvapení.. Rozhodně knihu doporučuji přečíst a já doufám, že paní autorka bude ve své tvorbě pokračovat.

Čekala jsem záhadno… a dostala pořádnou dávku psychologického thrilleru. Už první stránky mi doslova vyrazily dech. Nečekejte dovolenkový ráj s lehátky a koktejly v ruce. Tohle místo je temné i světlé zároveň. Lidé sem přijíždějí odložit bolest, ztrátu a vnitřní břemena. Někteří tu ale nechají víc, než plánovali… a s ostrovem splynou. Není opuštěný – jen zvláštně živý. Martin sem přiváží svou rodinu po těžké tragédii. Věří, že klid a samota jim pomohou se zotavit. Jeho žena se se ztrátou nedokáže vyrovnat a uzavírá se do apatie. Péče o mladší děti tak zůstává na bedrech nejstarší dcery. Brzy jim začne docházet, že tenhle útěk možná nebyl nejlepší nápad. Jenže finanční realita jim nedává na výběr. A děti… ty jsou k ostrovu nejvnímavější. Cítí cizí přítomnost. Slyší vábivé volání. Příběh ve mně vyvolával silné emoce – zoufalství, bolest, utrpení i tíhu ztráty. Autorka velmi citlivě ukazuje, kam až nás může dovést smutek a touha znovu se setkat s těmi, které jsme ztratili. Od knihy jsem se nedokázala odtrhnout. Napětí a tajemství jsou dávkované přesně tak, že číst přestanete až na úplném konci. A ten závěr? Krásný a dojemný. Připomíná, že i když nemáme sílu bojovat, musíme vytrvat. Odolat. A že naděje existuje i ve chvílích, kdy už ji nevidíme. Za mě jedno z největších letošních překvapení české tvorby. Doporučuji všemi deseti.