Učytelskej

Tento, zpočátku humorný román, který se později dotkne i vážnějších témat školství, jistě bude bavit každého. Vždyť kdo z nás nechodil do školy, že? Rozhodně se jedná o knihu, u které si nejen odpočinete a zasmějete se, ale také vás přinutí přemýšlet nad tím jak to ve školách vypadá a jak by to vypadat mohlo. Jaroslav Konvička je pro mě takovým českým objevem a myslím si, že si rozhodně zaslouží, aby se jeho knihy četly. Alespoň já jsem s jejich kvalitou více než spokojená.

Pokud si myslíte, že jde pouze o nějakou autobiografii z pohledu učitele, mýlíte se. V tomhle díle to je jako na horské dráze. Autorovi se opět povedlo si dokonale pohrát s emocemi čtenáře a musím napsat, že u jedné nejmenované scény jsem měl dokonce na krajíčku. Postava Čendy se mi líbila už od první kapitoly. Na úplném začátku vás děj vtáhne humornými prvky, ale pak se průběžně dostáváte k vážnějším tématům, která mohou postihnout každého z nás. Líbilo se mi, že byl příběh také doplněn o historické události, na které si už pomalu nikdo nevzpomene. Tyhle důležité milníky v životě, které autor vmísil do příběhu je nutné si občas připomenout, abychom si uvědomili, jak se máme teď „dobře“. Kromě historie občas narazíte i na politickou linku, o kterou já bohužel moc zájem v knize neměl, protože přirovnání jednotlivých postav mi evokovalo něčí tváře, které v reálném světě v politice nemohu jednoduše vystát, ale to není autorova chyba. Jen se mi tahle část nečetla pohodlně. Každopádně pokud vás láká nahlédnout, jak to v takové škole může fungovat, a co všechno mají učitelé na starost, rozhodně doporučuji přečíst Učytelského. A kdo si myslí, že je to jen o tom rozdávat známky, úkoly, poznámky a psát testy, mýlí se. Teď zpětně si uvědomuji, jaké břímě musí každý vyučující ve škole unést. Máte můj obdiv. Kéž by alespoň jeden takovej #učytelskej byl v každé škole. Díky za krásnou spolupráci, opět. Petr z Knihstagramu

Tato kniha (stejně jako autorovy předchozí) mě opět nadchla jak po stylistické, tak i jazykové stránce. V tomto ohledu se autorovi nedá co vytknout. Příběh nepostrádá humor, ale dotkne se i vážnějších témat, rovněž nabídne otázky k zamyšlení. Konec je jen třešničkou na dortu. Vize, jak by mělo vypadat české školství, nadchne, tuším, každého.

To, že Jaroslav Konvička psát umí jsem se přesvědčila už v minulém románku Mamince se budeš líbit - ten mě naprosto uchvátil, a proto jsem se nebála sáhnout po další horké novince od autora se zvláštím názvem UČYTELSKEJ … Originální je i téma, které si autor zvolil. To, že je naše školství 100 let za opicema už asi většinu z nás ani nepřekvapí, ale je fajn si o tom “humornou” formou počíst… Jsem taky matka školáka, a na třídních schůzkách zažívám něco podobného co náš Čenda Pěnička. Někteří rodiče jsou zralí na flákanec! Já osobně jsem ambice stát se paní učitelkou nikdy neměla a obdivuji všechny učitelé, že do toho vůbec jdou… Téma školství a osobní život Čendy mě bavil hodně! Styl jakým je příběh napsán je čtivý, místy humorný a moc mi sedí. Celkově se mi líbí jak pan Jaroslav píše. Dokáže nenásilnou formou zaujmout a klidně bych si zrovna ho jako učitele dovedla představit. Měla jsem však trošku problém s politikou a politickými názory v knize, za ně jsem strhla i hvězdičku. Nějak mi to tam nesedělo, a přišlo mi to tam takové zbytečně navíc? Raději bych si přečetla něco víc o Čendovi než o “Babčákovi” a spol... Konec knihy byl opět skvělý, kdyby se tato idea podařila prosadit na všechny naše školy, hned by byl svět krásnější a naše děti chytřejší a spokojenější… Pokud se chcete pobavit u této knihy se určitě nudit nebudete

Tohle mě bavilo moc! Výborný náhled do učitelské profese, nejen na touhy nového, mladého učitele plného ideálů dělat něco jinak, nově ale i srážku s realitou, tuhost pedagogického systému, který nejde moc ohýbat. Čeněk Pěnička si tím taky projde, od prvotního nadšení se během pololetí dostane téměř k vyhoření. A ač vás na univerzitě učí všechny ty prvky aktivní výuky, už vám nikdo neřekne, že používat je v našem školství je téměř utopie. Bavil mě humor v knížce, lidskost, bavilo mě osoblažské nářečí a způsob smýšlení lidí zde, a taky reálnost situací. Jediná výtka je k politické situaci, ta se tam vůbec nemusela řešit, toho máme pokrk ze svých životů. . Je to velice příjemná kniha a s klidným srdcem bych ji dala přečíst všem začínajícím učitelům, něco je přece musí připravit na to, že tato profese opravdu není růžová, na to najít si svůj vlastní způsob výuky, ten střed mezi škola hrou a Igorem Hnízdem. Ne nadarmo je věnována všem, kdo se alespoň jednou postavili před tabuli. Oceňuji knihu, i já měla možnost zkusit stát před tabulí a téměř v každé škole to bude stejné, dokud takových učitelů jako je hlavní hrdina nebude přibývat.