To Bleed a Crystal Bloom

V tomto prípade vlastne ani neviem, ako začať. Sarah A. Parker sa stala jednoducho mojou TOP autorkou – a to najmä vďaka jej poetickým opisom, ktoré síce nesadnú každému, ale mňa si nimi získala. Bola to láska na prvé čítanie už pri When the Moon Hatched a inak tomu nebolo ani pri Krev křišťálového květu . Na konci knihy mám pocit, že som ešte menej múdra než na jej začiatku – netuším, kam príbeh smeruje, čo sa presne deje… a predsa viem jedno: čaká nás hlboká, emotívna jazda. Sama autorka priznala, že v prvom dieli chcela dať čo najviac priestoru hlavnej hrdinke Orlaith – a to sa jej podarilo. Myslím si, že je zbytočné sa nejako vŕtať v deji, pretože ten je jednoducho o tom, že Orlaith potrebuje pochopiť a prijať samú seba. Romantická linka je… intenzívna. Nabíja čitateľa energiou, je krásna a chaotická ako prvé zamilovanie. Platonická láska vie byť silným hnacím motorom – no zároveň, táto konkrétna linka je aj toxická, nezdravá a poriadne sa vám z nej zamotá hlava. Občas neviete, komu vlastne veriť. Kto Orlaith skutočne vidí? Kto ju chce milovať… a kto len vlastniť? Laith si potrebuje vybojovať cestu na povrch sama pre seba. Cez nočné mory, cez fóbiu zo sveta, ktorý nikdy nepoznala, cez svoju nebezpečnú závislosť, cez traumu z detstva. Musí nájsť svoj hlas proti Rhordynovi. Potrebuje vytrhnúť korene zo suchej, zlej pôdy, a nájsť úrodnejšiu – takú, v ktorej bude sama prospievať. Aby mohla rásť.. Aby mohla kvitnúť. Koniec bol pre mňa absolútne nečakanou peckou a ja POTREBUJEM vedieť viac. Ak ste čakali, že sa po tejto recenzii dozviete viac… tak bohužiaľ. Som stále rovnako zmätená ako na začiatku – ale milujem to! A budem sa opakovať, ale milujem autorkinu prácu s textom. Tým, ako dokáže cez svoje opisy prehĺbiť atmosféru, vdýchnuť príbehu omnoho viac emócií, než som pri knihách bežne zvyknutá.

Zajímavě pojatá kniha zakázaná moc skrývaní, které přejde v posedlost , která zatím není vysvětlená. Vysvětleno není zdaleka nic a proto se těším na další díl.

Proste wau. Prectete si to! Nebudete litovat! Nemuzu se dockat dalsiho dilu.

Máme tu novou romantasy, která má nejen krásnou obálku ale i nádhernou ořízku a proto jsem po knize sáhla. Je to temný retelling na Lociku od bratří Grimmů. Od začátku knihy jsem nebyla schopná se do příběhu začíst. Je tu spousta popisů, která mi přišla trochu zbytečná a tím pádem zdlouhavá. Vůbec jsem nevěděla, která bije a o co tam vlastně jde. Bylo to pro mě celkem těžký číst dál. Bohužel se to ale táhlo skoro do poloviny knihy a pak najednou přišel zlom. Začala jsem něco málo chápat, i když doteď mám více otázek než odpovědí. Kupodivu mě to chytlo a byla jsem zvědavá, jak se to bude celé vyvíjet dál. Rozhodně umí autorka zaujmout a i přes těžký začátek se mi to libilo. Zatím co vím je, že když bylo Orlaith 2 roky, její vesnice byla napadena vruky. Rhordyn jí zachránil a od té doby se o ní stará.  Na to, že to má být retelling na Lociku, tak to má s tím společné snad jen věž, ve které hlavní postava Orlaith žije a místo kouzelných vlasů dává svému zachránci/vězniteli po kapkách krev ale musím zdůraznit že obojí dobrovolně. Orlaith je spíše samotář a straní se lidí. Ráda maluje a trénuje s mečem a k tomu všemu jí neustále sužují noční můry, ze kterých je dost nesvá.  Rhordyn je pro mě jeden velký otazník, protože chvilku mi přijde fajn a pak bych mu dala v zápětí čočku. Chvílemi to vypadá, že má o Orlaith zájem a v zápěstí se jí od sebe snaží odehnat. Vypadá to jakoby by byli nějakým způsobem spojení ALE… Nejhorší je, že Orlaith je do něj zamilovaná ale on její lásku nejspíš neopětuje. Za celou dobu vůbec nevíme, kdo nebo co je Orlaith i Rhordyn. Můžeme jen hádat a domýšlet si. Jisté schopnosti tu mají ale ve všem máme to velké ALE… Já jistou teorii mám ale jestli tomu tak je, se snad dozvím v dalším díle. 

Po delší době příběh, od kterého jsem se nemohla utrhnout. Ze začátku byla kniha naprosto nepochopitelná a nic mi nedávalo smysl, ale následně to bylo lepší. Je psaná krásným jazykem, jsou v ní barvitě popsané pocity a já se nemůžu dočkat pokračování