Tak na to zapomeň, sestro

Ideální oddechové čtení na léto k vodě? Tím je román pro ženy z pera české autorky Aleny Jakoubkové. Ta svou prvotinu vydala již v roce 1999 a od té doby má na kontě úctyhodnou hromádku knih. Tak na to zapomeň, sestro je již devátým dílem volně navazující série Klára a Gábina, která má na Databázi knih velmi kladné hodnocení 74 %. Gábina a Klára jsou dvě sestry. Obálka knihy by mohla zavánět věkem mezi 30-40, ve skutečnosti ale oběma hlavním hrdinkám bude o mnoho let více. Ony a jejich kamarádky již mají dospělé děti, některé dokonce vnoučata. Obě sestry žijí ve Vlčicích, malém městečku, kde ale není nikdy nuda. Navíc Klára s Gábinou jsou rády u všeho, co se kde šustne, díky čemuž se už několikrát dostaly do maléru. Do dění ve Vlčicích se sestry zaplétají i v deváté knize, která jejich osudy sleduje. Významnějších dějových linek je tu hned několik. Kamarádka Jana Dvořáková má problémy s potenciální snachou Soňou, které nikdo neřekne jinak než Nána, zkrátka a dobře proto, že to taková „líná a sebestředná nána“ je. Jediný, kdo to nevidí, je Janin syn Ondra, místní zubař, zaslepený láskou. Sledujeme také příběh Hanky Léblové, doktorky, které zemřela na sále pacientka, manželka europoslance, který se teď rozhodl podat na Hanu a nemocnici trestní oznámení. Hana se tak ocitá na nuceném volnu a pomáhá Gábině s Klárou v pátrání po utajeném dítěti jedné z místních rodaček, které se prolíná celou knihou. V neposlední řadě se Vlčice připravují na utajenou svatbu. Cirkusačka Jaruna Talpová se chce vdát za svého o generaci mladšího přítele Danyho Svatoše, jehož rodiče z nastávající snachy nejsou nadšení. Zkrátka samotnými Vlčicemi hýbe několik událostí, které si dvě sběratelky novinek nemohou nechat ujít, a aby toho nebylo málo, v okolí se objevují žhářské útoky, z nichž k jednomu se přímo připlete i Gábina, která se tak ocitá v ohrožení života. Jak to všechno dopadne vám neprozradím, ale na nějakých 284 stran se toho v knize poměrně děje dost. A to do hry vstupují ještě někteří další, v tomto díle méně významní aktéři, jejichž další osudy, radosti a strasti na stránkách nalezneme. Pokud tedy jako já vstupujete do série poprvé, pak z toho budete mít dost zamotanou hlavu a bude Vám připadat jako kdybyste si v televizi pustili Ulici, která už pár let běží a vy ji vidíte poprvé uprostřed rozehraných dramat. Není to ale nic, co by nespravil papír (nebo spíš několik papírů), kam si poctivě začnete vypisovat obyvatele městečka, jejich vztahy, postavení a historii. Ještě líp ale uděláte, pokud si přečtete sérii pěkně od začátku. Já se určitě k předešlým dílům vrátím zpětně, abych pochopila náznaky na minulé události, které během vyprávění padly. I přesto, že mi bylo zatěžko se zorientovat v obyvatelích Vlčic, se kniha četla dobře, jedním dechem. Je to opravdu oddechovka, spoustu přímých řečí, žádné sáhodlouhé popisy, žádné hluboké úvahy, nic takového nečekejte. Skočíte přímo do děje a ten vás už nepustí.