Sto dětí

Sto příběhů, sto malých dětských patálií. Sto jmen začleněných do důmyslných, nevšedních rýmů. Sto velmi nekonvenčních ilustrací. V milých a vtipných, jindy zas v jízlivých či mírně krutých čtyřverších si přijdou na své nejen děti, ale i ti, pro něž jsou předškolní a školní léta už jen vzpomínkou. Obecně vzato se pak u četby pobaví každý, kdo má děti rád – nicméně hřejivý pocit zvláštního zadostiučinění bezpochyby zakusí rovněž ti, kdo lidský potěr vnímají především jako zdroj hluku, nepořádku a migrén. Básník a překladatel Tomáš Jacko předkládá malým i velkým čtenářům neotřelé básně balancující na hranici mezi seriózní poezií a dětskými říkankami, na hranici mezi humorem laskavým, humorem sarkastickým a humorem černým. Od své dosavadní tvorby se přitom neodchyluje až tak radikálně, jak by se mohlo na první pohled zdát. Brilantní práce s českým jazykem, čtenářsky přístupná, a přitom inteligentní a živá poetika, nenucené používání dokonale zvládnutého vázaného verše, originální obrazy i obraty: to vše jsou již dobře známé atributy Jackova jedinečného rukopisu. Básnická sbírka „Sto dětí“, jejíž součástí je neuvěřitelných sto ilustrací Markéty Prachatické, se nabízí jako balzám na duši každému, kdo v dnešní střemhlavé době ještě někdy sáhne po knize – ať už ji bere do rukou pro vlastní potěšení, nebo jen aby ji podal tomu, kdo na poličku ještě nedosáhne.

Sdílet