Slovodějky

Takhle něhou nabitý příběh se mi do ruky dostal poprvé a přesto v něm nechybělo napětí, vášeň a především důmyslně vytvořený svět plný magie. Magie poháněnou slovy. Nadšená jsem byla především z toho jakým způsobem je kniha napsaná. Tohle knihy překládáné z cizích jazyků ztrácí. Čeština je nádherný jazyk a v rukách talentovaného autora může doslova rozkvést. Takový pocit jsem měla při čtení Slovodějek, kde jsem si vyloženě užívala košatost jazyka a neotřelá přirovnání, která nádherně doladila atmosféru a přesto nevyčnívala ani netahala za uši. Naopak text plynule a přitom chytlavě odvyprávěl krásný příběh Slovodějek. Hlavní hrdinka Amálie tvrdě pracuje v kouzelné knihovně, aby očistila jméno své rodiny po popravě otce označeného za zrádce. Pátrá po jeho pracovně a doufá, že v ní najde nápovědu. Mezitím musí dokazovat, že je jakožto žena vůbec schopná magii slov ovládat. Její zaneprázdněnou a soustředěnou mysl ovšem rozvíří pohledný Artur. Cizinec, který se kolem ní i knihovny podezřele motá a motá i Amálčinu hlavu. V průběhu čtení jsem byla zvědavá na celou řadu věcí, na které jsem s pocitem zadostiučinění dostala i odpovědi. - Proč byl skutečně popraven Amáliin otec? Je starostka Radová záporná, nebo kladná postava? Proč knihovna neustále mění svou podobu? Je Artur Zlatý darebák, nebo má s Amálií čisté úmysly? Dostane chrlič Hugo formuli, která ho ochrání před holubím trusem? Děkuji za tento příběh. Mezi vším tím temným fantasy, které obvykle vyhledávám, mi dopřál až opojný klid :)

Nechci spoilerovat, takže to vezmu v bodech: 1) Děj - podle mého názoru začíná “těsně před koncem - kupodivu mi to nevadilo. Je “nahrazen feminismem a LGBT+. 2) Mužské postavy - sympatičtější než ženské. 3) Feminismus - chápu, proč s tímto prvkem autorka v knize pracuje. Bez něj by vedlejší zápletka nedávala smysl. Ale místy to bylo dost na sílu a spíš to rušilo. Přišlo mi, že kniha ve výsledku nebyla o moci slov, ale pouze o rovnoprávnosti žen. 4) Babča a Hugo - dvě nejlepší postavy z celé knihy. Milovníci sarkasmu a upřímní až za hrob! Mám tu pár “ale, za které autorka asi úplně nemůže, ale nakladatelství to mělo pohlídat: - Špatně očíslované kapitoly (8,10, 11 >>> 9 je na dovolené :D ). - Slovosled + s, z na konci řádku - ach... - Písmo - některé odstavce mají jiné prostrkání. - Tisk - místy je silnější a jinde videtlně slabší. Dost to unavuje oči. Celkově jde o oddechovku. :)

Za mě hodne dobrá knížka, ale spíše taková jakože oddechová. Děj sice začal spíše až ke konci, ale vůbec to nevadilo. Na knížkách tohoto typu celkem ujíždím 🤩😁 jinak tip mám od @humbook

Recenze pro @humbook #humbookblogeri . Slova mají moc. Poté, co za údajnou zradu popravili Amáliina otce, nejvyššího slovoděje, se projevilo, že zdědila jeho schopnosti. Protože je však v nemilosti a nemá kdo ji naučit s novými schopnosti a funkcí s tím spjatou zacházet, pod bedlivým dohledem musí dokázat, že jí její místo náleží. Uzavřené město v meziválečné době bez jediného kontaktu s vnějším světem, v němž je každodenní součástí života magie, přesně tam vás Slovodějky zavedou. Právě slovodějové jsou ti nejdůležitější, hledají nová slova, „kouzla“ pro usnadnění všeho, zastávají v podstatě technologický vývoj, a právě mezi nimi se ocitá Amálie. Má to ale jeden háček: doteď moc patřila výhradně mužům. Teď však přešla do rukou žen. Feminismus, ten je hodně velkou součástí této knihy, řešení otázky moci a vlivu žen, odmítající postoj mužů, řeší tuto otázku vlastně celá kniha. Místy možná až trochu moc agresivně. Velmi důležitou roli v knize hraje knihovna, magie, slovodějství a jak to spolu souvisí. A to je věc, kterou jsem si na knize naprosto zamilovala. Ona v podstatě cca polovina knihy je spíš o poznávání tohoto systému, jeho ukázání, včetně komplikací, které může přinést, a to jsem si nesmírně užívala. Autorka knihovnu pojala osobitě a po svém a naprosto kouzelně a úchvatně, až jsem si říkala, že je škoda, že kniha není delší, aby tam knihovny mohlo být více. Pak se kniha víc stočila k příběhu, opět se zabývajícímu feminismem hodně, a v této oblasti by mi možná nevadilo trochu víc akce. Postavy jsou v knize taky naprosto kouzelné. Amálie možná nebyla vyloženě charakterově výrazná, ale o to byla pro mě příjemnější vypravěčkou, se kterou jsem se mohla pěkně ztotožnit. Postav je tu nemálo a ne všechny dostaly takový prostor, jaký by mohly, ale přitom si každá zachovává svůj charakter a většina z postav velmi sympatický. Hugo, Bedřich a babička, tahle trojka je naprosto topová. Jak naznačuje i anotace, knize se nevyhne romantická linka... Autorka ukazuje, že rozhodně ví, jak pracovat s textem, píše velmi čtivě a poutavě, a i když pár výtek mám, kniha u mě zanechala dobrý dojem.

Ocitáme se ve magickém světě, kde se kouzla vytvářejí pomocí slov z knih. Touto mocí oplývají jen muži, kteří také vládnou tomuto městu. Čarodějům s takovou mocí se říká slovodějci. Prolog této knihy nás vlastně hned krásně uvede do děje a nastíní nám, jak bude vypadat atmosféra po zbytek knihy. Po popravě nejvyššího slovodějce za vlastizradu se tato magie přenese i na ženy, na což dříve nebyl nikdo zvyklý. Muži se tak cítí ohroženi a tak nám tu vzniká lehce feministická zápletka. Někteří jsou tuto změnu ochotni přijmout, jiní si chtějí stůj co stůj stát za svým a získat svou magii zpět. Do toho všeho se svět za branami města vzpamatovává z války. Amálie, dcera popraveného slovodějce a hlavní hrdinka tohoto příběhu, má též nové schopnosti a to ty otcovy. S nimi také získává nové poslání hlavní slovodějky. Celou knihu se snaží dokázat, že na to má a prokázat, že její otec nebyl žádný vlastizrádce. Potýkat se nemusí jen s muži v radě ale i s novou starostkou Radovou, která ji stále pozoruje a dává ji různé úkoly (a taky má nejlepší character development!). Blíží se den Amáliiny zkoušky a brány města se otevírají novým kupcům a možnostem. Spolu s nimi do jejich ulic zavítá také Artur Zlatý. Svůj zájem o Amálii neskrývá a trochu mi tím byl občas otravný. S oživeným a zábavným chrličem Hugem však byli úžasně humorná dvojka a moc mě bavili. Amalie ani Artur mi ale k srdci moc nepřirostli. To už jsem radši měla Amáliinu sestru Rozálii a Arturovu kamarádku Gigi. Ty dvě byly úplně sladké (hlavně Rozi) a úžasné prostě. Knížka není moc akční a prostě.. plyne. Je docela oddychová a občas máte pocit, ze se vlastně nic neděje, i když problémy se tam stále nějaké více či méně aktivně řeší. Nějaká akce se děje až na konci a že jí není málo. Občas mi to přišlo až moc, ale vlastně jsem si ji užila. Na úplném konci jsem si i trochu poplakala. #spoluprace s @humbook