Sedm smrtelných trnů

Do takové 3/4 knihy jsem byla přesvědčena, že dám 5 hvězdiček. Ale ten konec.. uf! Nejak se mi to táhlo, nemohla jsem se dokopat to dočíst bez přestávek a po dokončení si myslim, že by to mohlo být o pár stranek kratší a ničemu by to neuškodilo. Ale jinak to bylo fajn. Hlavní postavy se mi velice líbily, děj byl zajímavý, zápletky někdy moc zapletený. Celkově to hodnotím ale spíš pozitivně.

Máme tu retelling na Sněhurku, údajně podobu s Dracem a Hermionou, falešné zásnuby a od nepřátelství k lásce. To zní dobře, no dobrý to moc nebylo. Knize nemůžu upřít, že by nebyla čtivá, druhou půlku jsem dočetla najednou, ale chvílema jsem už musela vypínat mozek. Ocitáme se někde ve středověkém fantasy světě, kde jsou království a magie a oni tam klidně čtou pohádky Bratří Grimmů a mluví o Afroditě? Oukej. Celá kniha se odehrává na jednom hradě, všude kolem je vražedná mlha a o druhém království se prakticky nic nedozvíme. O ničem se vlastně nic nedozvíme, nikdo nic neví, o ničem se nesmí mluvit a máme jen spoustu otázek. Jedno království válčilo s druhým, jedni byli ti špatní a uvěznili je v mlze. Tečka. Hlavní pár mě nechal celkem chladnou. Hlavní hrdinka mě několikrát zvedla ze židle tím, jak je hloupá. Akce v knize moc není až na posledních asi 80 stránek, tam už to jede bez přestávky, dozvíme se odpovědi na všechny otázky a vše se uzavře. Bohužel za mě pár věcí naprostý nesmysl přitažený za vlasy a pak konec a čau. Mám z toho hodně rozporuplný pocity.

Ona je čarodějka ovládající stíny a temnotu, kterou v sobě nedokáže skrýt. On je princ, jehož dotek může zabíjet a takové jako ona loví …a posedlost jí ho pomalu ničí. Společně se zapletou do vraždy, tajemství a nebezpečné dohody, ze které není cesty zpět.

Tato temná pohádka skončila bez toho, aby všechny otázky našly svou odpověď a ne všechny rány se zahojily, přesto se příběh v mysli usazuje ještě dlouho po dočtení.

Nic pro narocneho ctenare. Zmixujte knihu Nelitostny lovec (carodejka a lovec), knihu Jedno tajemne okno (nicivou mlhu), Snehurku (zrcadlo a jablko), Sipkovou ruzenku (ruze a trny), pridejte vibe z Harryho Pottera, chrlice jako mazlicka a runy jejichz vynam i po docteni je stale skryty. Male kralovstvi suzovane smrtici mlhou se octa na pokraji zkazy. Ubyvajici zasoby a pripadne zlomeni kletby neni kralovninou priorytou. Zamestnava sveho syna jakozto lovce carodejnic, jejich vyhlazenim, protoze dle ni muzou za smrt krale. Roze - lovec, syn kralovny a taky pekny zmetek, takovy Draco Malfoy, studuje na akademii a dava tam vsem najevo komu to tu patri. Nahledneme-li za tuto masku, objevi se zcela jiny clovek. Viola - carodejka, takova Hermiona s chrlicem jakozto domacim mazlickem, je sice nejchytrejsi na akademii, ale taky pekne pije krev Rozemu na jednu stranu a na druhou si musi davat bacha, aby ukryla svou magii a stiny, jinak skonci na hranici. Vztah mezi Violou a Rozem by se dal napetim krajet, ale co se skadliva - rado se myva. Okolnosti je tak prinuti spolupracovat pod casovym natlakem a cim vic se krati cas, tim vis se prohlubuje jejich vztah. Ale bude mit jejich pohadka stastny konec? Nektere otazky nejsou dotazene do konce, autorka tu nechava prostor pro vlastni dokonceni pribehu nekterych postav. Stejne tak mohla lepe vyuzit cas na vyreseni. Detailni popis rozkladajicich se mrtvol si mohla odpustit stejne tak povazuji za zbytecnou erotickou scenu mezi hrdiny. Nekdy jsem nechapala proc autorka nechala se chovat nelogicky, ale asi to k pribehu melo patrit. Celkove se knizka cetla dobre, ale cekela jsem trochu vic.