Sakra, sakra, sakra

Britt je představitelkou neuvěřitelně velkého množství žen, které se vzdaly takřka samy sebe, aby rodina byla spokojena. Takhle nás to učily naše mámy, takhle to bylo v naší generaci zvykem. Dávat sebe až na poslední místo. Podlehnout tlaku na nás samotné, vštípit žene její bytostnou úlohu tvořit spokojený domov. I za cenu vlastní nespokojenosti. Respektive vlastní nespokojenost dát na oltář rodiny. Čím dál častěji se však vidíme, že to nefunguje. Nespokojený jedinec harmonické prostředí nevytvoří. Potlačí své já a okolí tuší, resp. ví, že ta fasáda navenek je optický klam. Klam, který se jednoho dne rozplyne...

Britt je ženou v jednom manželství s Espenem a dcerou Elise. Je dokonalá nebo teda spíš se snaží být dokonalá. Mít všechno v pořádku. Být nejlepší manželkou, matkou, být nejlepší v práci, všechno doma naklizené. Zároveň má ale neustálý vztek. Vztek, který drží v sobě…až jednou ho pustí ven. Na dovolené u manželovy kamarádky Nico všechny seřve, manžela, dceru, kamarády a odejde pryč. Nevezme si mobil a je sama. Nakonec je celý den a noc se ženou Nico. Ta jí ukáže, že nemusí nic. Jen to, co ona sama chce. A začínáme od začátku, kdy se dozvídáme jaké měla dětství, život před manželem, v manželství…a pohled společnosti na dívky a ženy. Z každé věty je slyšet hodně pravdy, která nám může otevřít oči. Po honbě za dokonalým obrázkem ženy můžeme ztratit sami sebe. Kniha je depresivní čtení se spoustou pravdy a každý si tam najde to své. Za mě ani Britt se nechovala úplně nejlíp a to ani před výbuchem a nejvíc na ní měl vliv odchod matky od rodiny ve 12 letech. Každopádně vás kniha donutí přemýšlet a možná i přehodnotit některé věci v životě. Život je příliš krátký, abychom neměli ani kousíček pro sebe!!!

Britt je žena, která vždy dělala všechno správně. Tedy alespoň tak, jak se to má dělat. Jednoho dne však přeteče pomyslný pohár trpělivosti a ona všechny seřve. Manžela, dceru i kamarády. Jaký by byl její život, kdyby začala žít podle sebe? A dá se to ještě změnit? Ano, ano, ano! Tohle mě vážně bavilo číst. Díky autorčině předchozí knize Nikdy, nikdy, nikdy mi bylo jasné, že budu spokojena i tentokrát. Dokáže psát o lidských osudech, o vážných tématech, a přesto s lehkostí a místy se možná i pousmějete. Od prvních řádků jsem se do knihy ponořila a hrdinku chápala. Dokázala jsem se do ní vcítit a čím hlouběji nás pustila do svého předchozího života, tím více mi bylo jasné, proč se chová právě tak, jak se chová. Předsudky, očekávání a společenské normy nás mnohdy nutí do rolí, které nám nejsou blízké. A když jim podlehneme a začneme podle nich žít, je vážně hodně těžké se jich zbavit a začít žít tak, jak chceme skutečně my. Tohle je kniha plná emocí, smutku, ale je tu i určitá naděje.