Jako prozaička debutovala románem Nespokojenost (El descontento), který se zaměřuje na pracovní vyhoření, generační frustraci, kancelářský absurdismus a ten zvláštní stav, kdy člověk funguje, odpovídá na e-maily, ale uvnitř už dávno podal výpověď. Kniha zaujala čtenáře i kritiku svým kyselým humorem, přesným pozorováním a schopností pojmenovat únavu, kterou si spousta lidí raději balí do hezkých slov jako „kariérní výzva“.
Její druhý román Fuego en la garganta se stal finalistou Premio Planeta 2024 a posouvá autorčin záběr k tématům opuštění, identity, ženské zkušenosti, samoty a zvláštního druhu síly, která se v člověku probudí, když už mu nezbývá moc možností.
Serrano píše ostře, současně a s ironií, která nefunguje jako ozdoba, ale jako obranný mechanismus proti světu, jenž by si často zasloužil minimálně velmi pasivně-agresivní poznámku pod čarou.