S úsměvem za trest

Na začátku byla myšlenka. Jak poetické, že? Ovšem tou mojí byla vytvořit příběh o mladém chlapci, jménem Jean, pocházejícího z malé francouzské vesničky, který si chce pouze splnit své sny. Idea však nesměřovala k tomu napsat knihu, ale k námětu na divadelní hru, potažmo celovečerní snímek. A jak to někdy v životě bývá, nenašla se příležitost tento plán realizovat a synopse byla vložena, jak se říká “do šuplíku“.

Jednoho dne jsem onen pomyslný šuplík otevřel a námět si opět přečetl. Dostal jsem spontánní nápad nechat se vést múzou a prožít příběh hlavního hrdiny naplno, aniž bych očekával nějaký výsledek. Psal jsem kdykoliv jsem našel volný čas a vždy se těšil, až se s Jeanem budu moci opět setkat. Někdy byly pauzy mezi psaním kratší, někdy delší, ale vždy jsem se prostřednictvím vytváření příběhu ocitl v kůži naivního chlapce žijícího v době, kterou si rozhodně nemohu pamatovat, nebo snad ano?

Pokaždé, když jsem o námětu knihy někomu řekl, tak se mě dotyčný zeptal, jestli jsem si zjišťoval nějaké relevantní informace o dané době a místě. A víte co? Ne. Vykreslil jsem si v hlavě Francii takovou, jakou jsem si jí představoval jako malý kluk. Malebnou, romantickou až pohádkovou. Byl jsem také již od základní školy fascinován příběhy, které se odehrály v obou světových válkách, a proto jsem se rozhodl zasadit ten Jeanův těsně před druhou světovou válku.

Zažil jsem i chvíle, kdy jsem chtěl zadat magickou kombinaci tlačítek CTRL+A a hned po ní zmáčknout ještě magičtější tlačítko DELETE. Ano, je to tak. To, že vznikla tato kniha je vlastně kombinací sebezapření a přesvědčování se o tom, že je na světě potřeba dalšího fiktivního příběhu plného historických nesrovnalostí. Ale víte co? Jsem za to rád. Jsem rád, že držíte v ruce mou knihu a budu ještě radši, když se díky ní na moment odtrhnete od reálného světa a necháte se hezky vést příběhem, který rozhodně nenajdete v učebnicích dějepisu, ale dost možná v něm najdete sami sebe.

Děj se odehrává v minulosti, ale vyprávěn je v přítomném čase, což je dosti nezvyklé, ale jak jsem již zmínil, původně šlo o námět na divadelní hru, tedy spíše rozpracovaný kousek scénáře.

A především život také prožíváte v přítomném okamžiku, který vám říká, že i začátek této předmluvy je již minulostí, a o tom co přijde můžete jen spekulovat, hádat se, či dokonce tvrdit, že máte jasnou představu. Ale nakonec je vše stejně jedno velké překvapení. Pro někoho milé, pro jiného méně, ovšem vždy záleží na tom, jakou energii a myšlenku do budoucnosti vyšlete. Proto vám přeji z celého srdce, abyste nyní vyslali přání příjemné četby s velkým nádechem fantazie a nechali se mile překvapit.

Sdílet