Proč je Neklidný hrob zatím nejlepší knihou Kateřiny Šardické? | RECENZE

O autorce

Kateřina Šardická vstoupila na literární scénu v roce 2019 detektivním románem Zmizení Sáry Lindertové. Její tvorba je typická důrazem na atmosféru, precizní rešerše a schopnost propojovat reálie s nadpřirozenem tak, že výsledkem není efektní kulisa, ale plnohodnotný, uvěřitelný svět. Není divu. Její znalosti v oblasti filmové teorie, scenáristiky a dramaturgie z každé stránky přímo sálá.

Příběh

Neklidný hrob nás zavádí do Skotska roku 1887, do sychravého, ponurého kraje, kde se bláto lepí na boty, mlha halí kopce a smrt rozhodně není konečnou stanicí. Sledujeme dva výrazné protagonisty: Anselma Godwina, studenta medicíny poznamenaného tragickou ztrátou bratra, a Adu Selwynovou, místní hrobnici, která si po nocích přivydělává vykrádáním hrobů a prodáváním těl. Nelegální aktivity se jí však krutě vymstí a Adě hrozí, že přijde o všechno. Když se cesty Anselma a Ady zkříží, stanou se z nich nečekaní spojenci. Anselm je přesvědčený, že dokáže přelstít samotnou smrt a mrtvého bratra přivést zpátky k životu. A Ada je jediná, kdo mu může pomoci.

Recenze

Děj je vystavěný kolem otázky, která je stará jako lidstvo samo: co všechno jsme ochotni obětovat, abychom porazili smrt? Autorka ji ale nepodává prvoplánově. Namísto zkratkovitých řešení kniha staví na pomalu houstnoucí atmosféře, morálních dilematech a střetu víry, vědy a lidové magie ve světě, kde se křesťanství tluče s pohanstvím, což dává příběhu potřebnou hloubku.

Jedna z nejsilnějších stránek knihy je bezpochyby prostředí. Skotská vysočina tu není jen kulisou, ale aktivní součástí příběhu. Cítíte chlad, vlhko, únavu z dlouhých pochodů, ticho močálů i tíseň malého města, kde se všichni znají a kde se tajemství nikdy neudrží dlouho. Reálie 19. století, lékařské postupy, folklor i mytologie jsou zakomponované s obdivuhodnou lehkostí. Žádné samoúčelné informační bloky, ale detaily, které svět přirozeně dotvářejí.

Velmi mě bavilo i to, jak Šardická pracuje s postavami. Nejsou černobílé, dělají chyby, občas s nimi nesouhlasíte, a právě proto vám přijdou skutečné. Anselmova posedlost, Adina pragmatičnost a jejich postupně se vyvíjející dynamika mě udržely ve střehu až do poslední kapitoly. A přestože se jedná o temnou fantasy s hororovými prvky, nechybí tu ani černý humor a jemná ironie – ta v pravý moment odlehčí jinak velmi tíživé situace.

Závěr knihy má spád, emoce i napětí, nepůsobí uspěchaně a dává příběhu důstojnou tečku. Žádné useknutí v nejlepším ani laciné vysvětlování. Spíš ticho po bouři, kdy si postavy (a spolu s nimi i čtenář) musí srovnat, co se vlastně stalo.

Podtrženo a sečteno:

Neklidný hrob je pro mě zatím autorčin nejsilnější román. Temný, atmosférický, promyšlený a sebevědomý. Ideální čtení na podzimní a zimní večery, kdy venku prší, vy si zapálíte svíčku a necháte se pohltit temným, zneklidňujícím příběhem, který se vám jen tak nevytratí z hlavy. Pokud máte rádi fantasy s hororovým přesahem, silnou atmosférou a promyšleným vyprávěním, tady rozhodně nešlápnete vedle. Pro mě osobně jde o nejlepší knihu roku 2025.