Osamělý člověk víry

Výklad prvních dvou kapitol knihy Berešit (Genesis), v nichž autor nachází dva lidské prototypy - kreativního a majestátného (a majetnického) "Adama I" a Bohu oddaného muže smlouvy, osamělého "Adama II". Klasická práce spojující kantovský existencialismus a židovskou teologii. V r. 1964 přednesl Solovějčik úvahu Konfrontace. V ní poprvé nastínil tezi o "dvojím druhu" člověka, založenou na interpretaci dvojí biblické zprávy o jeho stvoření. Solovějčik dochází k závěru, že tak jako Bible popisuje toto stvoření dvakrát, avšak pokaždé jinými slovy, tak existují i dva typy osobností - na jedné straně osobnost jednoduchá, svým způsobem sebestředná, směřující k moci a k ovládnutí přírody, osobnost neohlížející se zpět, tj. osobnost nekonfrontovaná; a na druhé straně osobnost pochybující, uvědomující si jak svou existenci, tak i nepřekonatelný rozpor mezi tím, "čím je, a tím, čím by měla být". Tato teze se pak stala základem Solovějčikova eseje Osamělý člověk víry. Rabi Josef Dov (Bär) Solovějčik (1903-1993) byl talmudista, filosof, jeden z vůdčích představitelů tzv. moderní ortodoxie. Ve své práci se zabýval vytvořením a prohloubením konceptu Tora u-mada, tedy syntézy klasické židovské učenosti, vycházející z Tóry a Talmudu, s moderním západním vědeckým myšlením. V češtině vyšla jeho kniha Halachický člověk (Academia, Praha 2012).

Sdílet