O nás zvířatech

Ke knížce jsem se dostal víceméně náhodou.. Koupila si ji totiž manželka, která má ráda pohodové knížky o zvířatech, co si sebou můžete vzít na cestu do práce. Líbily se jí ilustrace Matěje Formana, jehož divadelní projekty s bratrem má velmi ráda. Přečetl jsem si první povídku o myšácích a zdálo se mi, že je mi víceméně koncepce knížky jasná. Nic nebylo vzdálenější pravdě. Co povídka, to trochu jiný svět. Od pohodového veselého vyprávění o zvířátkách se najednou dostanete až k existencionálním otázkám o životě a vyprávěním, které ve vás vybudí všechny emoce. Autorův styl je úsporný, na malém prostoru dokáže odvyprávět i složitý příběh, zkušenost úspěšného textaře a scénáristy se nezapře. V povídce o starém rybáři se jazykově dostává někam k Otu Pavlovi či "pábitelství "Hrabala. Suchý humor v povídce o psovi v Holandsku mi zase připomněl našeho Haška či Woodyho Allena. Poslední povídka Čuvač mne zanechala v těžkých emocích a myslím si, že nebudu asi sám. V útlé knížce je spousta příběhů , které nejsou jen o zvířatech, protože autor vidí propojenost mezi námi a jejich osudy.Formani byli vždycky záruka kvality a Matěj by Lukášovi Fišerovi nikdy nevytvořil tolik krásných obrázků, kdyby knížka nestála za to.

"Další milé povídky o psech a kočkách?“ Tak přesně tohle od knihy O nás zvířatech nečekejte. Lukáš Fišer totiž ve svém souboru dvaceti šesti povídek servíruje mnohem pestřejší zvířecí společnost. Na stránkách knihy potkáte myši, želvy, žáby, husy, oslíka, chameleona, retrívra Humphríka, prdící krávu Juditu nebo dokonce šváby. A právě tahle rozmanitost dodává knize originalitu a kouzlo. Právě díky rozmanitosti zvířecích hrdinů nepůsobí kniha jako obyčejné milé povídání o zvířátkách. Mnohé příběhy totiž ve skutečnosti vypovídají hlavně o lidech, jejich chování, samotě, vztazích či ztrátách. Povídky jsou krátké, čtivé a často psané s nadhledem, humorem či lehkou ironií. Některé příběhy ale umí být i překvapivě melancholické a nutí čtenáře k zamyšlení. Nejde totiž jen o zvířata samotná — mnohé povídky ve skutečnosti poukazují na lidský svět. Velkým plusem knihy jsou také nádherné ilustrace Matěje Formana, které celou atmosféru krásně doplňují. Kámen úrazu pro mě ale představuje zařazení knihy mezi literaturu pro děti a mládež, případně označení „rodinné povídky“. Upřímně si totiž nejsem jistá, zda je kniha pro děti skutečně vhodná. Objevují se zde momenty jako zastřelení psa nebo nález mrtvého psa v poli, které nebyly příjemné ani mně jako dospělému čtenáři. Chápu jejich význam i kontext, ale pochybuji, že by si z některých těchto příběhů děti odnesly to, co autor zamýšlel. Zároveň se v knize občas vyskytla nějaká známá osobnost, o které jsem v životě neslyšela - prostě proto, že jsem jiná věková kategorie. Takže tyhle povídky by pro malé děti ztrácely význam úplně. I přes tyto výhrady na mě kniha celkově zapůsobila pozitivně. Povídky se čtou velmi dobře, každá je jiná a některé ve mně zůstaly ještě dlouho po dočtení. Nejvíce mě dojala a zahřála povídka Černý kocour. K přečtení určitě doporučuji — jen bych zvážila, zda ji číst společně s menšími dětmi. 3,5/5 *

Kniha se dobře četla dětem, zejména čtení o želvě je zaujala, máme želvu doma.

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Dlouho mne žádná kniha, tak neoslovila. Jsem milovník zvířat a jejich příběhů a zde se ke všemu prolínají i s osudy zajímavých osobností, o kterých jsem se díky této knize mnohé dozvěděla. O nás zvířatech si mohou lidé přečíst napříč celou rodinou, neboť jsou zde příběhy jak pro dospělé, tak pro děti a každý si rozhodně najde svůj oblíbený. Všechny jsou velmi emotivní, některé veselé, některé i velmi smutné. Já jsem si vybrala příběh Myšáci, Labradorský retrívr a Burra, sardinský osel. Ostatní příběhy jsou však také úžasné. Ráda bych poděkovala autorovi Lukáši Fišerovi za krásný čtenářský zážitek a ilustrátorovi Matěji Formanovi za překrásné obrázky