My všichni neřádi

Kniha mě zaujala už svým popisem, kdy je přirovnávána k Hunger Games. A je tomu tak, ve velmi drsné, kruté a nekompromisní podobě. Máme zde městečko Ilvernath, které je plné magie, ale ta magie musí být kontrolována. Od toho zde máme 7 zakladatelských rodin, ze kterých vždy vzejde jedna rodina, která má na starosti tu nejvyšší magii na dalších 20 let. Jednou za 20 let vyjde Krvavý měsíc a to znamená jediné, zakladatelské rodiny si musí vybrat své šampiony. Každá rodina má vlastní způsob výběru šampionů, ale největším překvapením je, že se jedná o děti, náctileté, sotva na prahu dospělosti. Je to velmi krutý výběr. Někteří z nich jsou pro tento úkol přímo vychovávání, jiní se o to musí utkat s konkurencí dalších členů rodiny, někteří o to nemají zájem a někteří nemají na výběr. Tyto děti se mezi sebou musí pozabíjet, vyhrát může jen jeden. V minulosti byl Krvavý turnaj utajenou záležitostí, ale nyní vyšla kniha, která jmenuje všechny rodiny, pravděpodobné šampiony a polemizuje nad zvráceností celého turnaje. Veřejnost je sice zvědavá, ale odsuzuje rodiny, že toto dělají svým dětem. V pozadí toho všeho stojí také tzv. čarotvůrci/kletbotvůrci, kteří plní čaroprsteny jednotlivými kouzly a kletbami. Navíc během tohoto turnaje se rozhodla také Vláda, že je potřeba mít rodiny pod kontrolou. Jednotliví šampioni jsou více nebo méně sympatičtí, to už záleží na vkusu každého. Já si oblíbila tyto 2 šampiony - Isobel Macaslanovou a Alistaira Loweho. Proč nehodnotím výše? Právě v chování šampionů, hlavně během turnaje, jsem našla nějaké mouchy, ale oni si nakonec také přiznávají, že nejsou žádní šampioni, ale jen pořádní neřádi. Toto je první díl duologie, tak uvidíme, jak budu hodnotit po dočtení druhého dílu.

Kniha byla velmi zajímavá a bavila mě od začátku do konce. Začátek na mě trochu pomalejší, ale rozjelo se to. Určitě doporučuji.